zpět a česky.

Cestou půlnoční tramvají číslo 19, někdy mezi pozorováním slečny s polovyholenou hlavou a pochybováním o vlastní existenci jsem si vzpomněla na svůj blog, virtuální deníček, způsob jak své přátelé (sobecky a neosobně bez větší vykonané práce) informovat o novinkách z mého života.

A teď po příjezdu domů, nad šálkem studeného bylinkového čaje (s poloutopeným a zcela jistě nebezpečně toxickým pytlíkem na dně) a s bouřkou za okny jsem si uvědomila to, že mi tahle zvrácená virtuální zpovědnice tak nějak chybí. Ne že by snad celé ty měsíce nebylo o čem psát, možná právě naopak. Můj život se stal lehce zrychleným kolotočem, v jehož víru se lehce zapomínalo na internetovou vrbu.

(Uvědomila jsem si taky, že příště si na procházky kalužemi zvolím jinou obuv, ale o tom třeba jindy.)

A tak je můj blog zpět. Tak nějak mi chyběly jeho neosobní bílé zdi a komplikovaný systém nahrávání fotek. Rozhodla jsem se ovšem psát česky (pravděpodobně s překlady pro mé drahé zaoceánské přátele) a nejlépe tak, aby to mělo smysl. Přinejmenším takový, který mi zajistí upřímnou zábavu až si na svůj blog za pár let vzpomenu.

Než se vrhnu na to opravdové formulování myšlenek, nápadů a šokujících informací, zmíním pár hlavních poznatků, které mi pár posledních měsíců zaměstnávají šedou kůru mozkovou.

Bod č.1 - Láska je vážně divná věc. Nejen, že nerezaví (dobrá, připouštím, možná může lehce ztrácet na lesku), prochází žaludkem (recept na mé vyhlášené tortilly poskytnu na požádání), ale dokonce hory přenáší (přinejmenším ty italské).

Bod č.2 - Itálie se ukázala být (navzdory mým dřívějším negativním zkušenostem) krásnou zemí, tři týdny bez použití rodného jazyka jsou vyčerpávající, nad 100°F už je vážně horko a já jsem ráda evropankou.

Bod č.3 - Holky ze střední nejsou holky ze střední. Možná ty vaše jo, ale ty moje teda ne. Ty moje jsou sestry. A já už bych ty svoje sestry vážně ráda zpátky u sebe, sedm dní v týdnu, deset měsíců v roce. Dík!

Bod č.4 - Někde mezi tropickými vedry a povodněmi jsme ztratili to naše mírné kontinentální léto.

Bod č.5 - Ach ano, jsem opět nemocná, to bych si přece ani o prázdninách nemohla odpustit. (Ať žije zánět zvukovodu a ušní opar - ano, opravdu existuje opar v uších, také jsem byla překvapena).

Aaa pokud někoho tak strašně zajímá, co jsem vyváděla od svého posledního příspěvku, tak tedy jsem především mnohonásobně oslavovala svou zkoušku dospělosti, mnohonásobně navštívila matičku Prahu, odjela na pár týdnů do prosluněné Itálie, poznala pár (set) nových úžasných tváří a ve zbytku času trávila čas s těmi nejmilejšími.

Hawk.

Petra.