zápisky z cest: modli se a pracuj.

Stala se ze mě učitelka na poloviční a zombie na plný úvazek. Člověk si před uzávěrkou setsakramentsky rozmyslí, jestli si dovolí luxus v podobě jídla nebo spánku. Povětšinou to skončí u vystydlé kávy co zůstala od rána. V následujících dnech má mé literární střevo vyprodukovat 60 článků (ne to číslo jsem si opravdu nevymyslela) plus jeden rumunský jako bonus. Přestože mé dorozumívací schopnosti v tomto pseudorománském jazyce (kdo někdy tvrdil, že se rumunština nějakému jazyku podobá by asi měl skoncovat s požíváním návykových látek) docílily úrovně zhruba šestiletého, možná mírně mentálně pomalejšího, dítěte, nezabránilo to paní na nádraží mě opět ošidit o nějaké ty bankovky. Tímto oficiálně prohlašuji všechny zaměstnankyně aradského nádraží za vypočítavé bezcharakterní potvory! Čímž se řadí na seznam neoblíbených osob tohoto týdne hned za Pavlínu Wolfovou a tu oční doktorku, která mi ve snu nechtěla předepsat brýle.

Ale nyní k věci. Už teď je mi jasné, že i kdyby den měl 72 hodin a já z toho prospala pouze 20 minut, ani tak bych nezvládla dokončit tu hromadu zla, které mě děsí i ve snech. Chvíle, kdy odcházím ze školy a vím, že následujících 30 minut v tramvaji mě nečeká žádná, ale opravdu žádná práce jsou něco jako nirvána. Učení ve škole je ovšem úžasné, aby nedošlo k omylu. Nevím jak vy, ale mě osobně se nikdy nestalo, že bych hystericky brečela a nechtěla opustit hodiny angličtiny. Mým dětem se to stává, už mám na seznamu tři. Uvidíme co přijde, až příští týden donesu cookies.

Důvodem veškerého nestíhání vlastní existence je příliš velké množství naložených aktivit. Tudíž ve zkratce - přesně za 4 hodiny a 43 minut vstávám, abych stihla vlak do města Cluj, kde až do úterní půlnoci budu pracovat se spoustou nových lidí na ne tak docela novém projektu. Mimo tento projekt (o kterém snad příště) mě čeká návštěva romského centra Pata Rat, rozdělování oblečení potřebným a také pracovní výlet do Lunca Mures, kde budu pomáhat místním dobrovolníkům. Do své postele se dostanu ve středu kolem páté ranní (počítejme sedmé, vzhledem ke kvalitě místní železniční dopravy), přičemž dopoledne i odpoledne mě čeká učení, odpoledne přijede česko-americká expedice (juchuuu!!!), kterou zapřáhnu do procesu pečení cookies na čtvrteční hodiny. Ve čtvrtek je na plánu dopolední natáčení videa, které, pokud vše půjde tak jak má, bude opravdu opravdu dobré, odpolední učení a příprava na páteční výlet. V pátek vyrazíme v česko-americko-španělské sestavě opět směr Srbsko a kdo ví kam dále a v neděli už budu mít sbaleno a nastartováno směr Budapešť, kde se zdržím až do středy.

Kdy přesně stihnu zpracovat těch 61 článků (vlastně už jich 17 mám hotových, tudíž jen 44) a k tomu vyplnit zbytečně zdlouhavé a nepříliš užitečné formuláře pro EU, to opravdu nevím... Pokud je tedy toho poslední příspěvek, který na tomto blogu čtete, je docela možné, že se poslední aktivní zbytky mé šedé kůry mozkové definitivně přehřály.

Přeji Vám příjemný a méně hektický víkend a týden. Pokud se z cest vrátím ve zdraví, myslím, že po Budapešti by mohl následovat další konstruktivnější cestopisný článek.

oči nemám. padly v boji.

Ora et labora.

Petra