espresso yourself.: zápisky z cest: Paříž východu.

Tak tedy Bukurešť. Betonová džungle plná kontrastů, opuštěných psů a podivné prázdnoty. Město jakoby narychlo uplácnuté z posledních zbytků nejrůznějších uměleckých období na Vás dýchne svým nicotným dojmem tak silně, až se Vám chce v minutě odjet pryč. Ale dát této Paříži východu šanci určitě stojí za to...

Naše putování začalo únavnou cestou vlakem napříč celou zemí. Vlak měl původně jet 10 hodin, ale jelikož jsme v Rumunsku, cesta zabrala celých 12 hodin. Z počátku to vypadalo jako legrační zážitek, svačinky, dobroty, pivo, hudba a filmy.. ale po pár hodinách jsme začali postupně odpadat každý do svého vlakového lůžka. Připadala jsem si trochu jako v Někdo to rád horké, s tím rozdílem, že namísto krásné a okouzlující Marilyn na mě ze zrcadla koukalo podivné individuum v teplácích a s kruhy pod očima.

Bukurešť nás přivítala před 6 ranní tmou, prázdnotou a štěkotem všudypřítomných opuštěných psů. Hotel se nám, dobrovolníkům zvyklým na polorozpadlé bytečky s věčně ucpaným odpadem, jevil jako palác. Krásné prostorné pokoje, postel veliká asi jako půlka mého pokoje v Aradu, LCD, horká sprcha a neomezený přísun předem připraveného jídla. Ach! Po dlouhé sprše a letmém shlédnutí záznamu z české PGA tour jsem se vydala na snídani a později hromadně s celou skupinou na místo, kde se po celý týden odehrává náš trénink. Objevily se první komplikace a neshody, ale zdárně jsme je vyřešili. Ovšem po 8 hodinovém sezení v jedné místnosti s lidmi, kteří nám nebyli ani trochu sympatičtí začalo nadšení z výletu opadávat a po první procházce městem opadlo úplně.

Upřímně řečeno, můj první dojem byl přibližně takový, že ošklivější místo jsem asi ještě ve svém životě nenavštívila. Národní divadlo v podobě obrovské betonové krychle zdobené amatérskými sprejovými malůvkami a výkaly bezdomovců, centrum města, které běžný člověk nerozliší od nejzapadlejší periferie, spousta monumentů poskládaných bez ladu a skladu, odpadky, špína, žebráci a zlodějíčci. Po dlouhé vyčerpávající procházce jsme zjistili, že Diego se stal obětí právě jednoho ze zlodějíčků a jeho krásný foťák zmizel v jeho spárech. Měli jsme po náladě a po ideálech týkajících se tohoto výletu a s plechovkami limetkového Becks se vydali zpět do hotelu.

Druhý den byl lepší, ráno jsme diskutovali o našich kulturách, zvycích a stereotypech, což sice chvílemi tahalo za má nervová zakončení, ale celkově jsem tréning považovala za velice přínosný. Odpoledne jsme prošli jiné části centra a musím uznat, že na druhý pohled se zdálo daleko snesitelnější, chvílemi dokonce příjemné. Objevila jsem místa krásná, krásnější a místa natolik ošklivá, až se zdála krásná. Bukurešť nelze popsat jinými slovy než jako jeden velký KONTRAST. Stovky krásných luxusních aut, budov, obchodů drahých značek a sushi barů a rozbořené ruiny hned vedle nich. Město mě svou kontrastní krásou a ošklivostí v jednom naprosto pohltilo. Stejně jako dnes. Po skončení školení jsme se se Sophie vydaly na nákup anglicky psaných knih (ano chybí mi četba klasických tištěných textů) a objevily nová zajímavá místa. Koupila jsem si dvě zajímavé knihy, kalhoty, o kterých jsem snila od chvíle, kdy jsem je poprvé spatřila v americkém vydání In Style a roztomilou čajovou lžičku s potiskem mumínků (ať žije Zara Home). Po telefonátu s mamkou a Kristýnkou jsem se vydala na lov vína, čokolády a chipsů a užila si spoustu legrace se Sophie. Dohodly jsme se, že než skončíme tento projekt, sepíšeme naše rozhovory odehrávající se vždy u nákupu chipsů. ("Oh I'm buying chips, I don't care how disgusting I am." "We can share!"). Sophie je moje spřízněná duše, společně s ní a Julií bojuji proti všemu negativnímu, proti smutku, proti nepříjemným lidem, proti kulturním rozdílnostem, proti všemu. Jsem ráda, že je mám :)

A momentálně sedím v hotelu dole v recepci, Diego a Julia vedle mě diskutují s lotyšskou slečnou drby z pracoviště, Alejandro otravuje s fotbalem, Elena zjišťuje ceny místních módních obchodů a já se upřímně těším na svou láhev vína, nekonečnou postel a sprchu :)

Takže končím a brzy přidám příspěvek zpracovaný z mých poznámek ohledně stereotypů, interkulturních zážitků a podobně :)

Přeji dobrou noc všem!

- Petra

fotek mám spoustu na facebooku, sem přidám jen pár pro mě nejzajímavějších kousků: