espresso yourself.: zápisky z cest: důkaz mé existence.

Je páteční večer, já si hovím v pyžamu v posteli s šálkem horké kávy, několika kousky cozonacu (rumunská vánočka méně komplikovaného tvaru), před chvílí jsem ukončila telefonát se sestrou a právě rozebírám s Davidem ty věci, které jsme rozebírali pár posledních let denodenně. Jelikož je tento týden týdnem nepracovním a poslední dva dny neustále prší, trávím většinu času právě v této pyžamo - kafe - postel konstalaci. Ve středu jsem si užila velice příjemný den po stránce pracovní i osobní. Co se té pracovní týče, měla jsem příležitost udělat několik důležitých rozhovorů a navštívit místní sociální centrum, kde jsem poznala příjemnou slečnu dobrovolnici z Bostonu, která mě požádala o pomoc. Což v praxi znamená, že ve svých volných chvílích se budu chodit starat o děti stejně tak, jako jsem to dělávala v Česku. Zkrátka se zdá, že se dokonale vracím do svých zaběhlých kolejích. Taky se mi podařilo sestříhat pár pracovních videí i video s holkama, napsat několik článků (penízky jsou potřeba) a také trochu obnovit zanedbaný kontakt s těmi nejbližšími.

A co se té osobní stránky věci týče, občas nějak nestíhám všechno to dění kolem sebe. Myslím, že jednou (brzy) o tom všem napíšu knihu, mohla by být zajímavá :)

Teď se jdu ovšem uložit a pokračovat v konverzaci s Maximem, mým francouzským, krásným, inteligentním vtipným a bohužel homosexuálním téměř dvojčetem.

Zítra se mi vrátí několik členů mé rumunské rodiny, tak už tady nebudu sama, na večer máme v plánu sushi párty, tak snad se nám povede :) O novinkách budu informovat brzy, těšte se na nějaký pořádný duchaplný článek, zatím přidávám jen fotky z těch několika dnů s holčičkama. Konečně mám taky pár fotek, na kterých jsem já, takže máte důkaz, že jsem opravdu reálná a stále žiji :)