zápisky z cest: podzim předchází pád.

Podzim je mé nejoblíbenější roční období. Nejen, že je to čas, kdy všechno to listí zabarvuje svět do všech možných barev, ale především je to čas nových začátků. Vlastně ani netuším, proč slavíme Nový rok v lednu, když defakto právě přechod léta a podzimu je tou dělící čárou. Když jsem ještě sedávala do školních lavic, září pro mě bylo vždycky tou startovní linií. Letos se už vážně budu na každou písemku učit tři dny předem. Vážně si budu psát zápisky, mám přece tolik krásných nových bloků a psacích potřeb, už nikdy nemusím otravovat Janču. Letos ani jednou nezaspím a už vůbec nebudu připisovat data k omluvenkám. Letos si budu chystat zdravé svačinky, žádné margotky z bufetu. Letos letos letos...

Anglický - tedy pardon, americký, abych byla přesná - výraz pro podzim je "fall". "Fall" je také výraz pro "pád". Padá listí, padají kaštany, padají staré životní příběhy... to vše proto, aby mohly přijít nové. Každý z nás čas od času musí zakopnout a spadnout, aby se potom mohl zase postavit a někam směřovat. Já jsem v poslední době spadla několikrát a pokaždé, když se zdálo, že hlouběji už to nejde, vždy jsem se mýlila. Ale dnes, když jsem projížděla na kole aradský park a viděla všechno to spadlé listí a kaštany a celou tu barevnou veselohru, došlo mi, že právě ty pády jsou to, co nás žene kupředu. To, co nám otevírá oči, uši i jiné smysly. To co láme naše srdce proto, aby mohla být zase slepena v jeden kus a zase zlomena a zase slepena.

V dobách mé existencialistické pubertální éry byla pro mě píseň "Podzim" něco jako hymna. Vlastně to byla nejspíš hymna pro celou tu existencialistickou pubertální generaci. Jediný co vím, co bude, co je jistý, že přišel podzim a že bude padat listí... Ano. I když po svém návratu jsem nevěděla nic, všechny jistoty, které jsem kdy měla se sesypaly jako to podzimní listí, jedna věc jistá byla - že přijde podzim a že bude padat listí. Přišel, padá.

Na své dnešní projížďce jsem si uvědomila, jaká škoda by byla přestat si psát tyto zápisky. Až si jednou vzpomenu na tu bláznivou existencialistickou pubertální éru, kdy jsem odjela na východ, žila jako dobrodruh a chtěla posouvat své hranice do nekonečna a ještě dál, budou se mi přece hodit. Tak tedy rodino, přátelé i vy neznámí, moc dlouho mi ta uzavřenost nevydržela. Ale prospěla. Minulost uzavřena, jdeme v plné síle dál. Snad za to může ta spousta pestrobarevného listí všude kolem laviček, na které sedávám. Možná čerstvý sýrový preclík z mojí oblíbené pekárny, v ulici, kde nejezdí auta a proto jí mám nejraději. Možná tváře těch malých ze sociálního centra. Možná každodenní obědy a večeře v kruhu mé nové mezinárodní rodiny. Možná ty zamilované páry venčící své psy. Možná dnešní výborná divadelní adaptace Kafkova Zámku v prostorách toho nejzvláštněji krásného divadla. Možná poslední zbytky růží v parku, které ještě nestihly odkvést. Možná svařené víno s ovocem, které v dešti vždycky bodne. Možná úsměv zamilované nevěsty, která se v zářivých šatech fotila v hromadách té barevné krásy. Chudák ještě netuší, že co nevidět začnou žárlit, hádat se, třeba i podvádět a všechna ta láska odejde s podzimním listím. Možná ti pánové, které nikdy nepřestane bavit hrát šachy a podivné hry se spoustou čísel na lavičkách v parku. Možná ty kaštany, které padaly všude kolem mě a mého preclíku. Možná neustálý pocit z dobře odvedené práce a energie vrhnout se na práci novou. Možná vidina blížící se výstavy, první v životě. Možná plány, které bych si neměla moc malovat, ale já se prostě nepoučím. A třeba možná jen ta písnička... Nevím. Jediný co vím, co bude, co je jistý, že přišel podzim a že bude padat listí...

park.

pánové hrající šachy v pozadí. je jich spousta.

můj oblíbený.

momentka z dálky ve správný okamžik :)

opět můj oblíbený.

růže.

jako Kristýnka. protože se nám je nepodařilo shodit, tak alespoň takhle...

listí listí listoví.

:)

?

Pokud by vás zajímalo jak se mám, mám se skvěle. Poslední dva dny mám pocit, že jsem přesně tam kde mám být, v době kdy tam mám být. Práce je hodně, začaly nám přednášky na středních školách, můj vlastní projekt v sociálním centru pod vedením nejpříjemnějších skotských zakladatelů je v plném proudu, tento týden spousta článků k napsání a editaci a výstava fotek k tomu. Navíc se snažím žít kulturně, dnes ten výše zmiňovaný Kafka (až se mi podaří objevit někde fotky, vyjádřím se podrobněji), zítra se konečně i já podívám na ten zázrak kinematografie zvaný Počátek, karaoke a podobné bláznoviny k tomu. Navíc noví spolubydlící, pečení pizzy ve 2 ráno a párty, které se táhnou do 8 do rána mi dávají zabrat. Těším se na den, kdy budu spát déle než 3 - 5 hodin.

Dobrou noc a krásný zbytek víkendu.

Podzimní Petra.