zápisky z cest: konec nekonečna a jiné povídky.

Máme tady středu, deštivou a chladnou. Dny po návratu byly plné práce a zábavy, takže se pokusím je teď nějak smysluplně shrnout. A začala bych asi tou "osobnější" stránkou věci. Podařilo se mi najít konec nekonečna. A jsem nesmírně spokojená, protože jak zpívá má oblíbená popová hvězdička "I realized I have bigger dreams of mine" a nechávat se pořád dokonečna obelhávat a klamat, to není tak úplně můj šálek kávy, znám mnoho jiných aktivit, do kterých lze investovat energii a čas. Například moje existence tady. Takže jeden příběh je uzavřen a je čas začít spoustu dalších! :)

Také nesmím zapomenout na to, že už se jen dvakrát vyspím (možná spíš jen jednou, vzhledem k tomu, že na dnešní noc mám naloženou hromadu práce a zítra máme v plánu nálet na místní karaoke bar) a přijedou za mnou moje holčičky. Bohužel bez Veroňiky, to bychom potom byly v kompletní sestavě, ale i tak nepochybuji, že zábava bude zaručena. Ostatně Alejandro už se aktivně učí česká slovíčka a fráze (vzhledem k tomu, že tu stránku s frázemi typu "jsi moc krásná" někde založil a naučil se pouze obraty nepublikovatelné, věřím tomu, že si jej holky v minutě zamilují :D ), Nicolas se třese na marcipán, který přivezou a Mircea je nadšený tak nějak celkově (nejspíš už si brousí svůj ostrovtip). Ale nejvíce se samozřejmě těším já! Původní plán byl užít si místního společenského života v pátek a sobotu a v neděli vyrazit do Temešváru a odtamtuď pak dále k srbským hranicím do oblasti Českého Banátu. Ovšem vzhledem k tomu, že Evropu zavalila vlna mrazu, je ve hvězdách jak to nakonec dopadne.

Třetí informace ze soudku osobní je ta, že jsem konečně udělala něco, k čemu jsem se odhodlávala dlouhá léta. Poprvé ten nápad přišel někdy v 16 letech, těsně před 19. narozeninami jsem ho téměř zrealizovala, poté opět po maturitě a teď jsem ho zrealizovala naplno... tetování. Nikdy jsem nebyla velkou fanynkou pokreslených těl a nikdy ani nebudu, ale tak nějak jsem dospěla do stádia, kdy jsem si moc přála mít na svém těle něco trvalého, něco co má význam a něco, co mi bude navěky připomínat kým jsem a proč. Pro své (krásné!) iniciály jsem se rozhodla už v oněch 16 letech, loni jsem je doplnila o stín andělských křídel. Jelikož se mě neustále někdo ptá, a nejspíš ještě dále bude, vysvětlím význam. Mé iniciály, kromě toho, že je považuji za velice povedené (můžu si plácnout s Brigitte a Marilyn), jsou pro mě také věčnou připomínkou mé rodiny. Protože ať se v budoucnu provdám kolikrát chci a jméno si změním třeba třikrát do měsíce, moje rodné iniciály, jméno, které mi bylo svěřeno do péče někdy pár minut poté co jsem vykoukla na svět, to zůstane navždy. A tak nejen, že mé iniciály symbolizují jméno mé, ale také jména mých rodičů (obou, mám to vychytané!). V neposlední řadě je pro mě P jako takové písmenem velice mocným. Kromě spousty slov jako palačinky, peanut butter cups, prázdniny, pohádky, překvapení nebo pistácie, je také počátečním písmenem slova "pax" což je latinský výraz pro "mír", slovo pro někoho možná prázdné, pro mě ovšem velice důležité. Věřím v mír a věřím v to, že každý člověk jej musí nejprve najít sám v sobě a teprve potom jej šířit dál. Já hledám hledám a snad se mi občas daří :) A vsadím se, že kdyby měl Petr Pan tetování, přál by si to moje! :)

Ve stínu těchto dvou písmen jsou andělská křídla. Křídla jakožto symbol letu, svobody a nezávislosti. Andělská proto, že na anděly věřím. Věřím, že každý z nás má svého anděla, ať už je to kdokoliv, vždycky je někde na světě někdo, kdo přiletí, když je potřeba a svádí s námi všechny naše boje. Každý máme svého anděla, jen musíme mít oči, uši a především srdce otevřené:)

A nyní pryč od osobna a vzhůru k práci! Po spací, uklízecí a vařící neděli nás čekalo náročné pondělí. Tento týden je týdnem, kdy navštěvujeme okolní vesnice a komunity, děláme interview, točíme, fotíme a sbíráme nejrůznější materiály. V pondělí tomu předcházela složitá příprava, při níž v uzavřené kanceláři pomalu odumíraly naše mozkové buňky, které jsme ovšem úspěšně zase obrodili v noci, při mojí historicky první párty v našem bytě. Pila se spousta Jacka Danielse a rakouské varianty naší české slivovice (Julia dostala balík z domova), takže si asi umíte představit následující ráno. Já naštěstí opustila párty pokoj v nejlepším, takže jsem ráno v plné síle vstala nadšená na výlet do vesnic v okolí Aradu. Přes prvotní komplikace jsme nakonec vyrazili a musím říct, že jsem si tuto "pracovní cestu" i přes omrzliny na nohách maximálně užila. Především díky Mirceovi, který mi po týdnu mimo město opravdu chyběl, on a jeho vražedný sarkasmus, to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Mircea je takový náš velký šéf a především velký brácha. On je přesně ten člověk, který nám tady tvoří rodinné zázemí a musím uznat, že už za ten týden v Bukurešti nám všem scházel.

Naše cesta začala návštěvou vesnice jménem Ghioroc, kde jsme natočili několik interview s místními obyvateli, jakožto zástupce sociálně-kulturní skupiny jsem se dověděla především o nezaměstnanosti, etnických, gendrových i materiálních problémech v této oblasti, o migraci, vzdělávacích podmínkách a podobně. Bylo to rozhodně zajímavé a přínosné. Z Ghiorocu jsme zamířili do blízkého kláštěra, kde jsme obklopeni vinohrady poobědvali a vydali se do vesnice, kterou tvořilo z valné většiny romské obyvatelstvo. Měla jsem tu možnost navštívit jeden romský palác (doslova a do písmene), pobavit se se zástupci několika generací typické romské rodiny, vyzpovídat majitelku jediného místního baru i jejího stálého zákazníka a také se dovědět o lokální agrikultuře. O Romech by se toho dalo napsat strany a strany a já to mám také v plánu, začala jsem naplno pracovat na svém článku pro jeden nejmenovaný český týdeník, tak snad si všechny informace budete moci brzy sehnat na novinových stáncích:)

Na závěr výletu jsme si udělali menší procházku na středověkou pevnost s výhledem na obec Lipova, nafotili spoustky fotek, Mircea se nás snažil zabavit svými dětinskými nápady a někdy kolem 8 večer jsme zdárně dorazili domů. Dnes jsme zpracovávali nasbírané materiály, podařilo se nám sepsat dlouhou a obsáhlou studii na témata výše zmíněná a ve zbytku týdne jim budeme dávat oficiální veřejně prezentovatelnou formu. Také mě čekají nějaké schůzky ohledně onoho článku, tak se moc těším. Abychom si deštivé pracovní dny zpříjemnily, udělaly jsme si dnes s holkama hromadu palačinek se zmrzlinou a já osobně jsem si také udělala radost odesláním malého balíčku pro sestru do Prahy :) A teď už ležím ve své posteli, polomrtvá, ovšem čeká mě ještě spousta práce na článku, takže to vidím na otevření Milka čokolády a obrovský hrnek kafe:)

fotek opět více na facebooku, ukázka tady:

stálý zákazník jediného baru ve vesnici

romské dítě

romská babička

romská rodina

romský palác

domácí česnek už se jen tak nevidí

a prasátka taky ne (nechtěla se fotit)

vítr a hradby

Julinka ve Středozemi :)

a já se Sofinkou :)

Doufám, že všichni v rodné hroudě se mají navzdory počasí co nejlépe! Především ti moji nejbližší (například Kristýnka, která na mé tetování zareagovala tak, že se mi stejně hned smyje, protože si pořád umývám vlasy :D ). Školákům přeji úspěšný start nového roku, vysokoškolákům krásné poslední dny volna a pracujícím to, aby je práce bavila alespoň z poloviny tolik, jako mě baví ta moje :)

Pravděpodobně se ozvu až v úterý, poté co odjedou holky, možná ještě později, protože máme naplánovaný výlet k Dunajské deltě (ovšem plánujte si něco v tomhle počasí...)

Tak dobrou noc!!!

- Petra