Rok se s rokem sešel a dekáda s dekádou. Teď je tu nový a nová. Rok a dekáda. Ten minulý byl rok velkých změn. Od prvních týdnů až po ty poslední. Změny všeho druhu, menší, větší i ty největší jako opuštění té nejlepší střední školy jakou si člověk vůbec může přát (a bohužel si to uvědomí až s maturitním vysvědčením v ruce), opuštění bezpečného rodinného hnízda a rodné hroudy a návraty zpět. Spousta nových tváří, zážitků, zkušeností pozitivních i negativních, to vše se už teď jeví k nezaplacení. Uvidíme nakolik se ten pocit umocní po několika letech získávání dalších zkušeností a poznávání dalších nových tváří.
Už to bude měsíc co jsem zpátky doma a jako zázrakem jsem se za ten měsíc ještě nestihla nudit. Strávila jsem skvělých pár dnů se sestrou v Praze, začala zase tancovat, obíhala menší i větší společenské akce, večírky a tancovačky, shlédla pár kvalitních uměleckých děl a vystoupení a především si užívala přítomnosti všech lidí, které mám ráda. A ty které ráda nemám jednoduše smazala z povrchu mého vlastního světa, což se ukázalo jako velice dobrý nápad. Tento měsíc stejně jako celý rok (a celé desetiletí) byl zakončen příjemnou oslavou konce kalendářního roku, známou jako Silvestr. Přestože nejsem nadšenou zastánkyní těchto hromadných megalomanských opíjecích akcí, zatím se mi nestalo, že bych si Silvestra neužila. Jinak tomu nebylo ani letos, sešla se příjemná společnost a to je, jak známo, základ. Nechce se mi filosofovat nad tím co skončilo a co začne, loňský rok pro mě byl navzdory menším i větším komplikacím rokem úspěšným a krásným a vzpomínat na něj budu jako na jeden z nejvýznamnějších roků mého mladého života. Co přijde v novém roce netuším. Nejsem velkým fanouškem předsevzetí, nikdy jsem si žádná nedávala, ale letos to nejspíš poprvé zkusím...
Tak tedy... do nového roku bych ráda trávila více času s lidmi, na kterých mi záleží a naučila se nenechat si kazit náladu lidmi, na kterých mi nezáleží. Tancovala, co nejvíce, co nejčastěji, co nejlépe a to s takovou láskou a zápalem, jaký vidím u několika tanečníku, které taaak moc (natahuji ruce) obdivuji. Věnovala se se stoprocentní vervou, energií a odhodlání činnostem, které mě baví a naplňují. Více si povídala s Brunem a naučila se pár kvalitních judo chvatů (včetně komplikovaných japonských názvů). Častěji vařila pro svou rodinu a kamarády (já totiž skutečně vařit umím!). Objevovala nové a nové kvalitní knihy a naučila se nepřečíst je na jeden nádech, ale víc si je vychutnávat. Platila účty za telefon včas a nejlépe je trochu zredukovala. Přestala toužit po každém páru bot, který na mě zamrká z výlohy a naučila se odolávat těm naprosto zbytečným kouskům oblečení, které si stejně nikdy neobleču (kdo by měl zájem o nenošený modrý kožich, nechť se přihlásí). Obohatila svou španělskou slovní zásobu a oprášila francouzské konverzační obraty. Vyrazila s holkama vzhůru do nekonečna a ještě dál (se sombrérem na hlavě a kamerou v ruce). Dostala se tam, kam se dostat chci a dělala to, co dělat chci... Ovšem všechny tyto řečičky závisí jen a pouze na mě a ne na datu v kalendáři, takže uvidíme. Přinejmenším to můžu brát jako férovou startovací pozici, kdy jindy začít když ne v novém desetiletí?:)
Proto Vám všem přeji, ať je Váš rok 2011 přesně takový, jaký si jej uděláte. Protože nikdo jiný to za Vás neudělá. Přeji hodně úspěchů při realizaci všech plánů a také vůle a energie při dodržování předsevzetí. Kdo opravdu přestane kouřit a začne se učit, dostane diplom!
S novým rokem bych také ráda provedla změny ve svém virtuálním zápisníku, ovšem netuším, kdy se k tomu nejdříve dostanu, takže raději nic neslibuji... tak tedy pohodovou Novoroční sobotu, poklidnou neděli a hezký start do nového týdne, roku a desetiletí pro Vás :)
Petra.
ps: Dnes je to 22 let od toho dne, kdy má krásná a úžasná sestra spatřila světlo světa. Všechno nejlepší sestřičko!!! Za chvíli přijede, takže já jdu postopadesáté upravit pestrobarevné narozeninové muffiny a převázat růžovorůžovou mašli na dárku...
