Union Jack: Nějak to letí...

Původně jsem chtěla napsat tento příspěvek v pátek (a předtím ještě napsat dva příspěvky na jiné téma), ale bohužel stále jsem v nějaké časové tísni. Nevím, jestli to je ta relativita nebo co, ale mám neustále pocit, že čas tady utíká minimálně třikrát rychleji než v jiných oblastech...

Union Jack: Woolacombe Bay 902 10

Tak jsem se po poměrně dlouhé době opět dostala ke psaní. Ne, že by nebylo o čem psát, právě naopak, událostí je spousta, času nedostatek. Co se tedy za ty bezmála dva týdny mé virtuální nepřítomnosti stalo? Místo zdlouhavého rozepisování každého dne bych to shrnula do výstižného „carpe diem“.

Union Jack: Dny D(okonalé)

Můj život zde je na zážitky bohatší a bohatší, z čehož vyplývá, že mám sice spoustu nápadů o čem psát, ale žádný čas na samotné psaní. 

Union Jack: Nový domov.

Tak jsem se konečně dostala k psaní... Tak pěkně od začátku. Let byl příšerný. Tímto bych chtěla poděkovat novodobé rodině Homolků, která nejen, že zavinila téměř hodinové zpoždění, ale také nás celou cestu obšťastňovala svými hloupými řečmi. Nevím, jestli má sociální fóbie dosáhla vrcholného pohotovostního stavu, nebo ta rodinka byla opravdu z jiné galaxie...