Union Jack: Woolacombe Bay 902 10

Tak jsem se po poměrně dlouhé době opět dostala ke psaní. Ne, že by nebylo o čem psát, právě naopak, událostí je spousta, času nedostatek. Co se tedy za ty bezmála dva týdny mé virtuální nepřítomnosti stalo? Místo zdlouhavého rozepisování každého dne bych to shrnula do výstižného „carpe diem“.

Všechno začalo minulým víkendem. Jak jsem psala minule, chystala jsem se s Tomem a Ryanem na pravou chlapskou párty. Chlapská párty spočívá v tom, že se pije, hraje xbox, pije, přemístí do baru, tam se pije a v určité úrovni opilosti se vyrazí do širší společnosti (rozumějte dolů do vesnice). Průběh večera si někdy od patnácté skleničky „jagerbomb“ (jagermeister + redbull - sklenička ve skleničce. V případě, že si při pití vybijete zuby, máte právo vybít je pak všem okolo) příliš nepamatuji, ale vím, že jsem se bavila výborně. Výborně v takové intenzitě, že mě dokonce anglický ne-tak-docela gentleman vyprovodil ven z baru. Poprvé (a doufám, že naposledy) v životě jsem tak byla doslova vyhozena z klubu. Toho večera se udála ještě hromada jiných věcí, ale ne všechno musí být zveřejňováno, přecejen by to ten pan Internet nemusel unést. S jistotu vím, že až se mě jednou vnoučaa budou ptát, jestli se někdy babička opravdu zřídila, vzpomenu si na sladkou první ostrovní párty :) S probuzením do nedělního rána jsem si začala pomalu, ale jistě uvědomovat, co to vlastně znamená žít NA VESNICI a také se na pár dnů (týdnů?) stát hvězdou místní telenovely, kterou bych nazvala Woolacombe Bay 902 10. 

Ono Woo sice není taková klasická vesnice, díky obrovskému množství turistů a místnímu prostředí si člověk rozhodně nepřipadá jako někde, kde slepice dávají dobrou noc, ale systém jedna paní povídala tady funguje stejně, jako všude jinde. Tedy abych byla přesná, funguje zhruba 3749492950x rychleji. Proto když jsem přišla v neděli ráno do práce a i ti racci na terase si povídali o předešlé noci, bylo mi jasné, že tady něco nehraje. Laskavý Gareth se mi snažil několikrát opravdu usilovně vysvětlit, že pokoušet se tok informací zastavit je boj s větrnými mlýny. Zhruba po týdnu každodenního vysmívání a při zjištění, že informace už dorazily snad i k té nejposlednější ovci pasoucí se na kopci nad útesem jsem si uvědomila, že opravdu žiji v trošku jiném prostředí. A i navzdory tomu, že ten výsměch byl suchý, britský a zcela přímočarý, ve své podstatě je toto prostředí plné informací úplně jiné než prostředí informací ve městě. Zatímco ve městě si informaci (nebo, nazveme-li věci pravými jmény – pomluvu) člověk vyslechne, dotyčného odsoudí, zavrhne, pomluvu si přibarví, pošle dál a čeká na další, která přijde, tady se tomu každý jen zasměje, protože si uvědomí, že ať chce nebo ne, má na triku podobnou, ne-li širší sbírku ostud. Gareth to krásně vyjádřil větou „Já jsem měl zhruba před 10 lety sex s něčím, u čeho jsem si do poslední chvíle nebyl jistý, jestli je to holka. Druhý den to věděl každý a připomínají mi to dodnes. Opravdu si myslíš, že je to taková hrůza?“

A tak jsem se plná nové životní naděje a nadhledu ponořila do světa místních drbů. A řeknu vám přátelé, Beverly Hills je oproti našemu Woo opravdu slabý odvar. Už se dokonale orientuji v tom kdo s kým kde proč, kdo je čí dcera, kdo má jakou televizi, kdo koho s kým podvedl a proč a v hlavě se mi rýsují scénáře. Jednoho krásného dne natočím celou sérií filmů inspirovaných mým životem tady. Po tomto víkendu, kdy jsem vyrazila na první surfařskou párty (nenechala se vyhodit z klubu, poznala hromadu skvělých lidí a na 100% si užila každou minutu) jsem do této mýdlové opery ponořená natolik, že informace pomalu ani nestíhám vstřebávat, ale stejně se neuvěřitelně těším na další víkend! O místních drbech a novinkách budu informovat podrobněji, žádné strachy :)

Každopádně se mám skvěle (neboj maminko:) ), brzy já a Království oslavíme měsíc společného soužití a mě přijde, jako bych se tady málem narodila. Bohužel surfování podmínky poslední dobou příliš nepřejí, už jsem týden na surfu nestála, protože nejsou pořádné vlny, ale v průběhu tohoto týdne si koupím svůj vlastní pořádný surf (minimal, pro znalce) a nejspíš tam budu pádlovat i kdyby se ani vlnička nezvedla. A tak se ve volném čase kromě maximálního využívání místních možností společenského vyžití bavím squashem, hraním xboxu (v mortal kombatu jsem to dopracovala do levelu, do kterého se Tom nikdy nedostal!!! V ostatních hrách jsem bohužel zatím zvládla v tom lepším případě postřílet všechny své teamové parťáky, v tom horším zastřelit i sebe…), posedáváním na baru a vtipkování s Garethem spojeným s poslechem výborné britské hudby, válením se na pláži, nekonečným listováním surfařskými časopisy a výletěním po okolí (respektive výletěním za součástkami do Bettyny, které končí zpravidla návštěvou nejrůznějších fastfoodů a hádkami o tom, který je vlastně ten nejlepší).

Z jednoho takového výletu za účelem nákupu telefonu pro mou druhou sim kartu (logicky proto, abych byla zcela mobilní na české i britské lince) jsem si odnesla krásné poučení. Říkám tomu „Jak poznáte, že žijete v Království (Spojeném)“. Návod je jednoduchý: Jeďte do nejbližšího Tesca, kupte si telefon na jehož nastavení se nepodíváte (v případě, že se podíváte, vyberte si jedině takový, který v oblasti kde bydlíte nebude fungovat, například tedy pro Woolacombe doporučuji telefony od operátorů T-Mobile a Virgin, já osobně zvolila Virgin). Za telefon zaplaťte, dostaňte k němu ₤10 kredit zdarma, již v autě jej rozbalte a zjistěte, že opravdu nefunguje. Mávněte nad tím rukou a hrdinně se ujistěte, že se to nějak vyřeší. Po příjezdu domů vezměte účet od telefonu a vyhoďte jej do odpadků. Nejlépe veřejných, abyste měli jistotu, že odpadkový pytel bude brzy vyměněn a vy se ke svému účtu již nikdy nedostanete. Poté, co tak učiníte, sprostě nadávejte, křičte, mlaťte do všech předmětů (případně osob) kolem sebe dokud tím nedonutíte někoho zavolat na reklamační oddělení onoho nejbližšího Tesca. Poté co vám oznámí, že telefon můžete i bez účtenky do 28 dnů vrátit, učiňte tak. Jako bonus vám totiž dají nejen zpět peníze, které jste za telefon zaplatili, ale i těch ₤10, které jste původně dostali jako bonus v podobě kreditu. Následně doporučuji si za původní peníze koupit telefon takový, který fungovat bude a za těch bonusových ₤10 nakoupit zásoby čokoládovo-brownies zmrzliny Ben&Jerry´s (která je právě slevněna na polovinu původní ceny), octových chipsů a plechovek libovolných druhů ciderů. Váš život pak bude doslova KRÁLOVSKÝ! :)

P.S.: Kromě surfu si tento týden už také finálně plánuji koupit foťák. Takže na mou duši na psí uši slibuji, že příště už konečně budou fotky. A jestli ne, můžete mě rozdrtit v xboxu a vyrabovat mi ledničku! Nebo… radši jen ten xbox!

Mějte se KRÁLOVSKY!!! 

P.