Původně jsem chtěla napsat tento příspěvek v pátek (a předtím ještě napsat dva příspěvky na jiné téma), ale bohužel stále jsem v nějaké časové tísni. Nevím, jestli to je ta relativita nebo co, ale mám neustále pocit, že čas tady utíká minimálně třikrát rychleji než v jiných oblastech...
Nejprve k událostem posledních dní. Vrhla jsem se na aktivní surfování a aktivní surfovou přípravu, což znamená, že poctivě cvičím ve dnech, kdy nemůžu surfovat. Mé poslední dva dny na surfu byly lepší než kdykoliv předtím. I přesto, že oceán byl rozfoukaný a vlny mě mlátily jedna přes druhou, měla jsem ze sebe opravdu dobrý pocit a surfování si maximálně užila. Taky jsem se zvládla krásně připálit, takže teď vypadám trochu jako rajčátko šmrnclé africkým pigmentem.
Společenský život graduje a graduje. Dny, kdy se dostanu do postele před půlnocí jsou natolik vzácné, že už si ani nepamatuju, kdy byl poslední. V posledních dnech jsem zvládla několik dámských jízd a velkou oslavu v kruhu nadšených surfařů. Jít do postele ve 4 ráno a vstávat v 7 s tím, že mě čeká práce afd (all fu*king day), to není úplně nejlepší nápad přátelé. Ale přežila jsem!!! Pokud nejsem v oceánu nebo někde v místních podnicích, vymýšlím si jiné aktivity. Například celodenní hraní xboxu, válení se a následný výlet k panu MekDonaldovi (prosím nepleťte si českou a bristkou verzi McDonald´s! Ta česká nabízí ošklivé prostory, cheeseburgerový odér a ukřičené děti. Ta britská nabízí výborné veggie burgery a deli of the day, Oreo zmrzlinu, příjemný personál a prostory). Také ráda a aktivně nakupuji, zrovna včera jsem si udělala několikanásobnou radost (koupila jsem si také krásnou surfařskou pokladničku, kam si teď budu střádat své zlaťáčky a nebudu utrácet za boty a kabelky! Slibuju!). Vyrážíme na výlety, v rámci kterých nadšeně navštěvujeme all-you-can-eat restaurace. Další z věcí, kterou by český kraj měl konečně zavést. Už nějakou dobu se chystáme vyrazit za kulturou třeba do kina, ale ještě jsme se k tomu nějak nedostali. Zrovna tento víkend máme bank holiday (kterých mají Britové opravdu požehnaně), všude je busy, což znamená spoustu práce pro nás. Ale přes týden bude zase trošičku klid a já plánuji výlet do Barnstaple, což je menší městečko poblíž Woo. Byla jsem tam už asi 4x, ale pokaždé jen v nějakém drive thru, takže hodlám tuto chybu napravit a poznat trochu lépe svou "domovinu" :)
V červnu se taky chystáme na festival Gold Coast Oceanfest. Koná se kousek od nás, taky na pobřeží a kromě skvělé hudby (a s ní související atmosféry) tam probíhají také nejrůznější surfové závody, exhibice, výstavy mladých umělců a podobně. Vyrazíme s celou partou, takže se už doslova nemůžu dočkat. (více na http://goldcoastoceanfest.co.uk/ ). V době konání festivalu taky v Exeteru (město asi hodinu vzdálené) proběhne premiéra výborného surfového dokumentu Rio Breaks. Pokud se festivalové počasí nepovede, pravděpodobně zamíříme tam. No a ihned po festivale zamířím na neplánovaný, ale nutný výlet do Londýna. Jak možná už někteří víte, povedlo se mi před časem šikovně ztratit peněženku se VŠEMI doklady. A tím všemi myslím opravdu všemi. Účet zablokován, pojištění zachráněno, bohužel jen ta ID se nedá vyřešit jinak, než cestou na českou ambasádu v Londýně. Byla jsem sama překvapená, s jakým klidem jsem situaci řešila. Žádné hysterické scény, zkrátka jsem vše oznámila na policii, několikrát obvolala banku, pojišťovnu, banku a pojišťovnu, domluvila termín na ambasádě, domluvila se s kamarádkou žijící v Londýně, že půjde potvrdit mou totožnost a hotovo. Myslím, že kdyby se mi něco podobného stalo rok zpátky, šílela bych, brečela, křičela a ve výsledku donutila rodiče pro mě přijet a zachránit mě. Ale po roce cestování divočinou jsem se naučila zachovat chladnou hlavu a jsem za to opravdu ráda. Ironií je, že během toho cestování divočinou jsem neztratila ani halíř a během prvních dvou týdnů života na té nejpoklidnější vesnici se mi podaří ztratit celou peněženku. Ale nevadí, koupila jsem si krásnou novou peněženku a historka o ztracených dokladech mi pomáhá navazovat kontakty s pohlednými barmany. ("Můžu vidět občanku?" "No víš... já jí před časem ztratila... můžu ti ukázat lístek od policie..." "Vážně??? Jejda jak se to stalo??? A kolik ti teda vlastně je??? A jak se jmenuješ???") :)
Ale abych se dostala k bodu mého příspěvku. Pátek nesl datum 27.5. 2011 a ti všímavější z Vás si mohli spočítat, že přesně 27. 4. 2011 jsem v Praze nasedala do AirBusu směr Bristol. Tudíž je to už přesně měsíc a dva dny, co žiji v zemi hranolek v octem, ciderů a fotbalu.
Těžko se ten pocit popisuje a věřím, že většina z Vás ho zná. Přijde mi, jako bych tady byla sotva dva týdny. Tak rychle ten čas letí, že mě každý pohled na datum v kalendáři upřímně děsí. Tímto tempem mi o Vánocích bude 60!!! Na druhou stranu mi ovšem přijde, jako bych tady žila dlouhé měsíce, ne-li roky. Prostředí, práce, lidé... všechno se za ten měsíc stalo tak "domácí", až mě to upřímně děsí. Kdybych mohla sbalit své rodinné příslušníky a nejbližší kamarády a všechny si je přestěhovat sem, život by byl jednoduše dokonalý :) Takže tedy, krásné "výročí" mě a ostrovům!!! Už delší dobou se mi hlavou prohání všechny ty důvody, proč to tady mám tak hrozně ráda. A myslím, že zrovna dneska je takový hezký slavnostní den, ideální k tomu, Vám ty důvody sdělit. Pokusím se vtěsnat je do 28 bodů, protože kalendářní měsíc má přeci 28 dní, tak aby byl na každý den jeden :)
Tak tedy... Proč milovat život ve Woo:
1. Protože když se ráno probudím, první věc, kterou vidím je nekonečný oceán, zelené kopce poseté ovečkami a na terase opřený surf.
2. Protože nikdo neumí poradit, rozesmát, povzbudit, udělat snídani a zanadávat si se mnou tak, jako můj šéf Nick.
3. Protože když pádluju, chytím vlnu, naskočím a jedu, všechno ostatní ztrácí smysl a jsem to jen já a oceán. Takovému pocitu se nic na světě nemůže vyrovnat, bez ohledu na to, že mě vlny častokrát nemilosrdně spláchnou, surf lítá do všech stran, leash se zamotává mezi prsty a umývání wetsuitu je jedna z nejnáročnějších činností vůbec.
4. Protože jen tady Vás do vesnice ráno vozí taxikář Ian zadarmo (přestože běžně charguje 8 liber) a večer, sotva vykročíte z domu Vám zastaví policie, Vy jí ignorujete se strachem, že bude Vás bude chtít legitimovat (což je u mě momentálně jaksi... nemožné), oni na Vás urputně troubí a to ve výsledku jen proto, aby Vám nabídli pohodlnou cestu policejním autem. Nechat se dovézt přímo před klub v doprovodu ozbrojených policistů, tomu říkám styl :D
5. Protože jen u nás ve vesnici Vám udělají ten nejlepší chocolate-mint-oreo milkshake s extra porcí šlehačky.
6. Protože pokaždé, když se v pyžamu uložím do postele se stejně někdo ozve a já zkrátka musím vyrazit na párty. Žijeme jen jednou, ne? :)
7. Protože díky slunečním paprskům ušetřím za make-up, díky oceánskému větru ušetřím za fén a díky místnímu ovzduší ušetřím své zdraví.
8. Protože když si koupím oblíbený veggie burger a salt&vinegar chips a chci si svou večeři vychutnat v poklidu na pláži, Jack mě tahá tak příšerně, že se člověku okamžitě vybaví scény z filmu Marley a já. A ten já mám ráda :)
9. Protože jen tady můžete na jedné párty potkat kluka v převleku Anny Kurnikovové, v převleku ovce, v převleku krávy (i s vemeny) a v převleku Homera Simpsona.
10. Protože miluju toho chlapečka, který celý zničený a unavený hodil surf do písku a řekl "I would love to have my lovely cup of tea!"
11. Protože můžu chodit nakupovat v pyžamu.
12. Protože každý druhý jedinec mužského pohlaví vypadá jako vystřižený z časopisu o dokonalých surfařích. Zbytek mužské populace vypadá jako vystřižený z časopisů o nadprůměrně pohledných surfařích.
13. Protože spolu s Míšou a Tarou tvoříme dokonalou trojici, která se nemusí bát předběhnout kilometrovou frontu před vstupem do klubu.
14. Protože za pouhý měsíc života tady jsem se stihla sžít s místním stylem života a s místní populací natolik, že si pamatuji, který surfař si u nás v obchodě koupil snickers a který twix.
15. Protože pití čaje je tady chápáno jako slavnost a celý svět se zastaví, dokud člověk nedopije svůj šálek čaje. S mlékem, samozřejmě.
16. Protože se můžu nezřízeně cpát hranolkami s octem a zmrzlinou, chilli bagetami s ananasem a každé ráno snídat full english.
17. Protože jedině můj soused Charlie dokáže dodat takové množství surfové motivace a inspirace. (O dodávkách vosku a jiných náležitostí nemluvě).
18. Protože na párty můžu vyrazit v plavkách, šortkách a holinkách a nikdy nebudu jediná (divná).
19. Protože stačí dvě pinty cideru a už je veselo.
20. Protože britský přízvuk je neodolatelně krásný, elegantní a tak nějak na úrovni. (A taky proto, že už jsem si zvykla na svou yankee přezdívku).
21. Protože i navzdory všem novým kabelkám, párům bot (které mě pomalu začínají vystěhovávat), knížkám, časopisům, hrníčkům, obrázkům, náramkům a podobně se stejně nemusím obávat finanční krize.
22. Protože moderátoři rádia BBC1 jsou zkrátka nejvtipnější. (Hodinová debata na téma, zda-li pak není královna Alžběta na nervy z toho, jak v každé místnosti kam přijde začne hrát hymna mě opravdu pobavila).
23. Protože The Wombats, One Night Only, Two Door Cinema Club a podobně jsou zkrátka výborné kapely!
24. Protože místo protivného fénování vlasů stačí vylézt na terasu, koukat na oceán a nechat pracovat vítr.
25. Protože jedině v časopise SurfGirl si přečtu o všem, co mě zajímá, bez zbytečných reklam a hloupých článků o ničem.
26. Protože kam se pohnu, tam na mě dýchne surfová atmosféra, na koho promluvím, ten nadšeně mluví o surfu, protože surf je zkrátka nebezpečně návyková droga.
27. Protože britský humor je ještě sušší, drastičtější a sarkastičtější, než jsem si myslela.
28. Protože můj nový domov, práce, kolegové, kamarádi a vůbec celá tahle zkušenost je zkrátka k nezaplacení!!!
Všechny fotky jsou má práce, vznikly během večerní procházky s Jackem (můj věrný vlkodlačí doprovod při večerních procházkách po pláži) a ranní procházky vesnicí. Fotek bude více, slibuji :) (pro větší rozlišení stačí na fotku kliknout)
Chystám se napsat dlouhý a obsáhlý článek o mém surfování a o všem, co s ním souvisí (výbava, zábava, podmínky, všechno) a nafotit k němu také fotky, ale je dost možné, že to ještě nějaký pátek potrvá, tak prosím o trpělivost :)
Přeji krásný zbytek posledního květnového víkendu.
P.
P.
ReplyDeletekdy muzu prijet?
I.