Hit the road JACK!

V pátek jsem si koupila kufr. Víte, byla to láska na první pohled. On neodolal mým hlubokým očím barvy hořké čokolády. Já neodolala jeho rukojeti, k očím tak dokonale ladící.

vzpomínka americkoitalská.

No nejlepší to bylo... :)

vzpomínka východoevropská.

Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Srbsko. 

Napsáno o tom bylo dost, tak už jen fotky.

vzpomínka londýnská.

Do Londýna jsem nikdy nechtěla jet. 
Z Londýna jsem nikdy nechtěla odjet.

vzpomínka americkoněmecká.

Mannheim. Bylo mi 18, poprvé v životě jsem letěla úplně sama a byla jsem natolik odvážná, že jsem pro všechnu tu hlubokou lásku přežila i protidrogové a protiteroristické kontroly a dovolila monstrózní zaměstnankyni americké armády snímat dobrou hodinu mé otisky prstů.

zpět.

Neumřela jsem, ani jsem se jednoho rána neprobudila v podobě gigantického brouka s nepříjemnými krovkami (chudák Řehoř). Přišlo to samo, drze a bez ohlášení. Skoro jakoby mě ta dospělost vcucla jako černá díra a vyplivnout mě zpátky do bezstarostného mládí se jí zrovna dvakrát nechce. Ale vzhledem k faktu, že mezi prací, prací a prací občas stíhám i nalakovat si nehty, šmiknout ofinu, randit s Beátou a nejen s Beátou, natáčet bijáky, obědvat bagety a víno, kreslit tuší velikány velikánských velikostí, házet na koš a učit sestru vyjmenovaná slova, věřím, že není vše ztraceno.


Nad rámec výše zmíněných aktivit jsem stihla také:

vyfotit s Beou na záchodech hlavního nádraží tuto ňunínkovskou bestfrendovskou fotešku 

(slibuji, že do budoucna přidám srdíčkovou grafiku a blikající nápisy)