Thursday, July 14, 2011

Union Jack: Vamos a la playa!


Jsem hrozná a příšerná, co se internetového sdělování pocitů a dojmů týče, ale když ono se neustále něco děje a děje a když už si myslím, že se nic dít nebude, tak se toho najednou udá trojnásobné množství. Vím, že sliby chyby, ale věřte mi, že velice brzy se ze mě stane ta nejpoctivější zapisovatelka, spisovatelka, opisovatelka a přepisovatelka světa!

Saturday, June 25, 2011

Union Jack: London part II.

 Fotky fotky fotky. Ke každé z nich mám příběh. Nebojte se zeptat. 
(pro větší rozlišení stačí na fotku kliknout, chi!)

Union Jack: London part I.

Je sobota, deštivo-mlhavo-anglicky, day off... ideální konstalace k tomu, věnovat se mému virtuálnímu zápisníčku. Jak jste se mohli dovědět v jednom z předchozích příspěvků, před časem se mi podařilo ztratit peněženku a všechny doklady. Jak v takovém případě postupovat? Jednoduše. Zkontaktovat ambasádu, domluvit si termín, domluvit se s kamarády žijícími v Londýně, vyprázdnit prasátko, sbalit kufřík a vyrazit. Já a Londýn jsme starý známý pár. Máme toho hodně za sebou, ale daleko více před sebou...

Saturday, June 18, 2011

Union Jack: Woo Woo WOOO


Přátelé... bolí mě hlava! Moc. Když mi bylo řečeno, že Garethova snoubenka je člověk, se kterým NIKDY V ŽIVOTĚ nechci pít alkohol, smála jsem se. Smích mě přešel. Po návratu domů v 8 ráno, velice nedostatečném spánku a Ryanově výborném nápadu mlátit se vším co vydává otravný zvuk u mé hlavy mi nezbývá než říct - AU. 

Sunday, May 29, 2011

Union Jack: Nějak to letí...


Původně jsem chtěla napsat tento příspěvek v pátek (a předtím ještě napsat dva příspěvky na jiné téma), ale bohužel stále jsem v nějaké časové tísni. Nevím, jestli to je ta relativita nebo co, ale mám neustále pocit, že čas tady utíká minimálně třikrát rychleji než v jiných oblastech...

Monday, May 16, 2011

Union Jack: Woolacombe Bay 902 10


Tak jsem se po poměrně dlouhé době opět dostala ke psaní. Ne, že by nebylo o čem psát, právě naopak, událostí je spousta, času nedostatek. Co se tedy za ty bezmála dva týdny mé virtuální nepřítomnosti stalo? Místo zdlouhavého rozepisování každého dne bych to shrnula do výstižného „carpe diem“.

Thursday, May 5, 2011

Union Jack: Dny D(okonalé)

Můj život zde je na zážitky bohatší a bohatší, z čehož vyplývá, že mám sice spoustu nápadů o čem psát, ale žádný čas na samotné psaní. 

Sunday, May 1, 2011

Union Jack: Nový domov.

Tak jsem se konečně dostala k psaní... Tak pěkně od začátku. Let byl příšerný. Tímto bych chtěla poděkovat novodobé rodině Homolků, která nejen, že zavinila téměř hodinové zpoždění, ale také nás celou cestu obšťastňovala svými hloupými řečmi. Nevím, jestli má sociální fóbie dosáhla vrcholného pohotovostního stavu, nebo ta rodinka byla opravdu z jiné galaxie... 

Wednesday, April 27, 2011

Hit the road JACK!

V pátek jsem si koupila kufr. Víte, byla to láska na první pohled. On neodolal mým hlubokým očím barvy hořké čokolády. Já neodolala jeho rukojeti, k očím tak dokonale ladící.

Sunday, April 24, 2011

vzpomínka americkoitalská.



No nejlepší to bylo... :)

vzpomínka východoevropská.


Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Srbsko. 
Napsáno o tom bylo dost, tak už jen fotky.


Monday, April 11, 2011

vzpomínka londýnská.



Do Londýna jsem nikdy nechtěla jet. 
Z Londýna jsem nikdy nechtěla odjet.

Sunday, April 10, 2011

vzpomínka americkoněmecká.



Mannheim. Bylo mi 18, poprvé v životě jsem letěla úplně sama a byla jsem natolik odvážná, že jsem pro všechnu tu hlubokou lásku přežila i protidrogové a protiteroristické kontroly a dovolila monstrózní zaměstnankyni americké armády snímat dobrou hodinu mé otisky prstů.

zpět.

Neumřela jsem, ani jsem se jednoho rána neprobudila v podobě gigantického brouka s nepříjemnými krovkami (chudák Řehoř). Přišlo to samo, drze a bez ohlášení. Skoro jakoby mě ta dospělost vcucla jako černá díra a vyplivnout mě zpátky do bezstarostného mládí se jí zrovna dvakrát nechce. Ale vzhledem k faktu, že mezi prací, prací a prací občas stíhám i nalakovat si nehty, šmiknout ofinu, randit s Beátou a nejen s Beátou, natáčet bijáky, obědvat bagety a víno, kreslit tuší velikány velikánských velikostí, házet na koš a učit sestru vyjmenovaná slova, věřím, že není vše ztraceno.


Nad rámec výše zmíněných aktivit jsem stihla také:




vyfotit s Beou na záchodech hlavního nádraží tuto ňunínkovskou bestfrendovskou fotešku 
(slibuji, že do budoucna přidám srdíčkovou grafiku a blikající nápisy)



Saturday, February 19, 2011

Být stále mlád...

Tak si tady tak sedím, poslouchám tak nechutně romantickou písničku, až se stydím zveřejnit její jméno a čas od času odpovím na otravně mlaskající facebook chat s věčně vyskakujícími okny, které mě častují informacemi typu "chtěl bych mít s tebou sex na pláži"... (díky díky Kubo :D ).

Tuesday, January 4, 2011

denodenně aneb dvacetčtyřisedm.

Když jsem měla obavy, že bych se mohla ze startu nového roku nudit, asi jsem byla pod vlivem tvrdých drog. Život je plný nečekaných nabídek a příležitostí a já se jich snažím využít. A nepřestává mě to bavit. Energii čerpám ze skrytého domácího zdroje kofeinových zásob, krabice s nápisem "tiramisu", partiček kvarteta a vědomostních her, večerního hledání pravdy ve sklenicích nápojů všeho druhu a občasného vystavování své pobledlé tváře ostravskému slunci.

Když jsem měla obavy, že zápisníky, deníky, notesy a diáře, které mi Ježíšek na povel mých rodinných příslušníku (kteří stále věří v mé literární střevo) nadělil nezvládnu nikdy zaplnit, asi jsem byla pod vlivem drog ještě tvrdších.

A když jsem si myslela, že zvládnu pojmout kvantum informací obsažené v bibli nové generace nazvané "Jak číst film" během čtrnácti dnů, k tomu zpracovat domácí práce a úspěšně projít přijímacím procesem vysněné univerzity, asi jsem byla pod vlivem drog tak tvrdých, že ani mohsova stupnice pro ně nemá pojmenování.

Nevadí. Já, můj počítač, mé zápisníky, má bible, má mobilní pravá ruka, můj fotoaparát, má kamera a můj půllitr americana Vám přejeme poklidné slunečné úterý plné tance a zábavy!


Saturday, January 1, 2011

nanovo.

Rok se s rokem sešel a dekáda s dekádou. Teď je tu nový a nová. Rok a dekáda. Ten minulý byl rok velkých změn. Od prvních týdnů až po ty poslední. Změny všeho druhu, menší, větší i ty největší jako opuštění té nejlepší střední školy jakou si člověk vůbec může přát (a bohužel si to uvědomí až s maturitním vysvědčením v ruce), opuštění bezpečného rodinného hnízda a rodné hroudy a návraty zpět. Spousta nových tváří, zážitků, zkušeností pozitivních i negativních, to vše se už teď jeví k nezaplacení. Uvidíme nakolik se ten pocit umocní po několika letech získávání dalších zkušeností a poznávání dalších nových tváří.

Už to bude měsíc co jsem zpátky doma a jako zázrakem jsem se za ten měsíc ještě nestihla nudit. Strávila jsem skvělých pár dnů se sestrou v Praze, začala zase tancovat, obíhala menší i větší společenské akce, večírky a tancovačky, shlédla pár kvalitních uměleckých děl a vystoupení a především si užívala přítomnosti všech lidí, které mám ráda. A ty které ráda nemám jednoduše smazala z povrchu mého vlastního světa, což se ukázalo jako velice dobrý nápad. Tento měsíc stejně jako celý rok (a celé desetiletí) byl zakončen příjemnou oslavou konce kalendářního roku, známou jako Silvestr. Přestože nejsem nadšenou zastánkyní těchto hromadných megalomanských opíjecích akcí, zatím se mi nestalo, že bych si Silvestra neužila. Jinak tomu nebylo ani letos, sešla se příjemná společnost a to je, jak známo, základ. Nechce se mi filosofovat nad tím co skončilo a co začne, loňský rok pro mě byl navzdory menším i větším komplikacím rokem úspěšným a krásným a vzpomínat na něj budu jako na jeden z nejvýznamnějších roků mého mladého života. Co přijde v novém roce netuším. Nejsem velkým fanouškem předsevzetí, nikdy jsem si žádná nedávala, ale letos to nejspíš poprvé zkusím...

Tak tedy... do nového roku bych ráda trávila více času s lidmi, na kterých mi záleží a naučila se nenechat si kazit náladu lidmi, na kterých mi nezáleží. Tancovala, co nejvíce, co nejčastěji, co nejlépe a to s takovou láskou a zápalem, jaký vidím u několika tanečníku, které taaak moc (natahuji ruce) obdivuji. Věnovala se se stoprocentní vervou, energií a odhodlání činnostem, které mě baví a naplňují. Více si povídala s Brunem a naučila se pár kvalitních judo chvatů (včetně komplikovaných japonských názvů). Častěji vařila pro svou rodinu a kamarády (já totiž skutečně vařit umím!). Objevovala nové a nové kvalitní knihy a naučila se nepřečíst je na jeden nádech, ale víc si je vychutnávat. Platila účty za telefon včas a nejlépe je trochu zredukovala. Přestala toužit po každém páru bot, který na mě zamrká z výlohy a naučila se odolávat těm naprosto zbytečným kouskům oblečení, které si stejně nikdy neobleču (kdo by měl zájem o nenošený modrý kožich, nechť se přihlásí). Obohatila svou španělskou slovní zásobu a oprášila francouzské konverzační obraty. Vyrazila s holkama vzhůru do nekonečna a ještě dál (se sombrérem na hlavě a kamerou v ruce). Dostala se tam, kam se dostat chci a dělala to, co dělat chci... Ovšem všechny tyto řečičky závisí jen a pouze na mě a ne na datu v kalendáři, takže uvidíme. Přinejmenším to můžu brát jako férovou startovací pozici, kdy jindy začít když ne v novém desetiletí?:)

Proto Vám všem přeji, ať je Váš rok 2011 přesně takový, jaký si jej uděláte. Protože nikdo jiný to za Vás neudělá. Přeji hodně úspěchů při realizaci všech plánů a také vůle a energie při dodržování předsevzetí. Kdo opravdu přestane kouřit a začne se učit, dostane diplom!

S novým rokem bych také ráda provedla změny ve svém virtuálním zápisníku, ovšem netuším, kdy se k tomu nejdříve dostanu, takže raději nic neslibuji... tak tedy pohodovou Novoroční sobotu, poklidnou neděli a hezký start do nového týdne, roku a desetiletí pro Vás :)



Petra.


ps: Dnes je to 22 let od toho dne, kdy má krásná a úžasná sestra spatřila světlo světa. Všechno nejlepší sestřičko!!! Za chvíli přijede, takže já jdu postopadesáté upravit pestrobarevné narozeninové muffiny a převázat růžovorůžovou mašli na dárku...