Union Jack: London part I.

Je sobota, deštivo-mlhavo-anglicky, day off... ideální konstalace k tomu, věnovat se mému virtuálnímu zápisníčku. Jak jste se mohli dovědět v jednom z předchozích příspěvků, před časem se mi podařilo ztratit peněženku a všechny doklady. Jak v takovém případě postupovat? Jednoduše. Zkontaktovat ambasádu, domluvit si termín, domluvit se s kamarády žijícími v Londýně, vyprázdnit prasátko, sbalit kufřík a vyrazit. Já a Londýn jsme starý známý pár. Máme toho hodně za sebou, ale daleko více před sebou...

První den v Londýně byl poklidný, relaxační, nenáročný. Dorazila jsem kolem druhé hodiny odpolední na Victoria Station, kde už mě čekala Ia. Ti, kteří četli můj blog už v dobách mého putování východní Evropou si mohou Iu pamatovat jako mou spolubydlící z Rumunska. Je to už dobrého půl roku, co Ia se snoubencem Andrewem (také jsem se o něm dříve párkrát zmiňovala) žijí v Londýně. Vlastní krásný malý typicky britský domeček na Kennington Rd. Pro Vás, kteří nemáte Londýn úplně v malíku, Kennigton road se nachází pěšky cca 5 - 10 minut od Westminster bridge, což je ten veliký most, na jehož okrajích se tyčí Big Ben a London Eye. Zkrátka a dobře bydlení u Ii bylo maximálně pohodlné, nejen proto, že jsem ušetřila za městskou dopravu, ale také jsem mohla všechny své průzkumy Londýna provozovat na rozkošném Barclay's city biku.

Není to tak dávno, co Londýn zahájil velkou ekologickou kampaň a po celém městě rozmístil kolem 400 cyklo-stanic, kde si za poplatek 1libra/den můžete půjčit městské kolo (kvalitní a spolehlivé, žádné strachy!) a  projíždět s ním všechny možné silnice, parky, památky, zkrátka cokoliv Vás napadne. Měli byste si ovšem dávat pozor na pravidla silničního provozu, které jsou v UK docela matoucí a může se Vám občas stát, že jedete v protisměru nebo podobně. Já jsem si vedla kupodivu dobře, až na jednu drobnou nehodu se mi podařilo přežít i ty nejrušnější hodiny londýnského provozu. 


Tak tedy zpět k prvnímu dni. Poté co jsem si jakž takž vybalila, daly jsme si s Iou kafe a vyrazily do města. Na kole jsme projely Westminster, navštívily book market pod London Eye, dojely až do City, pořídily pár fotek a když začalo drobně poprchávat usadily jsme se v Pret a Manger a daly si výbornou svačinku. Jídlo v Pret a Manger miluji z mnoha důvodů, od vkusných nepřeplácaných obalů počínaje až po stoprocentně čerstvé a netradiční suroviny počínaje. Sandwich se třemi druhy sýrů, sušenými rajčátky a praženými mandlemi v kombinaci s organickým ginger beer a jogurtem se třemi druhy lesních plodů byl zkrátka neodolatelný. 

Po naší pozdní svačince jsme dále projížděly Westminster, pořídily další fotky, nakoukly do pár obchodů odkud jsem si odnesla pár nových pokladů do svého šatníku a kolem deváté hodiny večerní zamířily zpět domů, kde už na nás čekala večeře a postel.


Druhý den jsem se z postele rozumně vykutálela už kolem deváté hodiny ranní a zatímco Ia vyrazila do školy, já jsem opět nasedla na kolo s úmyslem projít si svá oblíbená místa, dát si někde dobrou snídani a poté zamířit do galerie. Po menších problémech s parkováním (snažit se v ranním busy Londýně zaparkovat kolo v okolí Victoria Street opravdu není dobrý nápad) a zoufalé snaze ukořistit volnou židličku ve Starbucks (nepodařilo se), jsem se vydala do Pret na Trafalgarském náměstí. Což byl velice dobrý nápad, kromě výtečné snídaně se mi totiž poštěstilo z okna zahlédnout samotnou Královnu v její královské limuzíně obležené dobrou desítkou ochranných aut. Královna roztomile mávala a tím dokonale nastartovala nejen můj den, ale i den americké rodinky sedící vedle mě, která z Královny dostala málem infarkt. 

Po snídani jsem zamířila do galerie, kde jsem shlédla všechny své oblíbené umělce jako B. R. Haydon, T. Bevan, Colin Davidson, John Swannell, M. F. Perea a podobně a poté vykoupila dobrou polovinu National Portrait Gallery obchodu, kde jsem si kromě spousty pohlednic, fotografií, odznáčku a podobných klenotů pořídila také ten nejúžasnější diář na světě. Omlouvám se všem mým předchozím Moleskinům, ale můj nový kousek je zkrátka nepřekonatelný. 


Z galerie jsem pospíchala na Oxford Circus, kde už mě čekala Ia a společně jsme nejprve obešly všechny mé oblíbené obchody (vyprázdnit prasátko byl opravdu chytrý tah), kde jsem si kromě klasiky boty-oblečení-doplňky pořídila také úžasnou literaturu z dílny Urban Outfitters. Když už nás opravdu bolely nohy, ruce byly celé zarudlé od těžkých tašek a žaludek pískal hlady, vydaly jsme se do Soho na výborné sushi. A samozřejmě bych to nebyla já, kdybych v Soho nezamířila do několika obchodů s knížkami a fotografiemi a neodnesla si pár suvenýrů. Ze Soho jsme pět po Oxford Street zamířily až do Hyde Parku, kde jsme se pěkně rozvalily, opalovaly, poskakovaly, fotily a hlavně hodně smály. 

Do Hyde Parku za námi přijel Andrew a společně jsme vyrazili na večeři a pár drinků do baru jeho kamarádky. Nebyl to jen tak obyčejný bar, nacházel se na lodi přímo pod Westminster Abbey a kromě originálního netradičního interiéru, příjemné obsluhy, dokonale vychlazeného cideru a výborné večeře mě velice příjemně překvapila i živá indie/pop kapela, která nám hrála k tanci a zábavě. 

Den třetí začal povinnostmi. Ráno jsem se potkala na Vauxhall station s Anet a společně jsme zamířily do Nothing Hill vyřídit můj emergency passport. Česká ambasáda je ošklivá šedá budova, lidé, které jsme tam potkali mě opět utvrdili v tom, že mě zpět do Česka opravdu nic netáhne (tímto se omlouvám všem patriotům), a tak jsme raději co nejrychleji utekly, daly si výborné kafe, sdělily si všechny možné i nemožné informace, vyvedly pas a zamířily na Oxford Circus, kde se k nám připojila Ia a společně jsme poobědvaly. Poté se Anet odpojila a my s Iou vyrazily na naši důležitou misi - Camden Market. 


Vydat se z rušného centra až do poměrně vzdáleného Camden Town na kole byla docela výzva, ale my ji s Iou šikovně zvládly. Až na malou nehodu, kdy se mi inteligentně podařilo nevšimnout si červené a v plné síle zezadu vjet do Ii a poškodit nejen její chodidlo, ale i její kolo, které se rozhodlo přestat fungovat, se nám cesta vydařila. Za pomoci indického kolemjdoucího jsme kolo opravily a ve zdraví dorazily na Camden market. Tam jsem si kromě originálních kousků oblečení a doplňků pořídila také jeden superoriginální doplněk - mé nové tetování. Sebe samotnou jsem překvapila nejen velikostí, ale i umístěním. Řekněme, že od mého prvního tetování jsem své hranice poměrně posunula. Tetování jsem si sama nakreslila, nebolelo, pan tatér byl mimořádně šikovný a ochotný a nyní už se má láska krásně hojí a vypadá k světu. 

Když bylo tetování hotové, vyrazily jsme zpět do centra, kde se unavená Ia odpojila a já se sama vydala konečně nafotit nějaké fotky. Ušla jsem pořádný kus cesty, nejen kolem Temže, ale i skrz Westminster a City. Když už jsem se opravdu stěží udržela na nohou a viděla zapadat slunce, popadla jsem nejbližší city bike a vyrazila domů. Dali jsme si společně večeři, povídali a já se uložila ke spánku, abych nabrala alespoň nějakou energii potřebnou k poslednímu dni v Londýně. 


Ten začal když jsem se vydala opět na kole na Victoria Street a odtud pak pěšky zamířila k Buckinghamskému paláci, dopřála si zdravou snídani v Green Parku, nakoupila poslední suvenýry na trzích u Picadilly Circus, kde jsem se potkala s Iou a společně jsme pořídily poslední fotky, daly si oběd, projely Wesminster a kolem třetí hodiny mě Ia doprovodila zpět na Victoria Station, odkud jsem zamířila domů. Domů do Woola. 

Londýn je úžasný, krásný, unavující, vyčerpávající, plný kultury, kreativity, osobností, ruchu, hluku, spěchu, stresu i klidu a odpočinku. K Londýnu mám nepopsatelný vztah. Londýn je jedinečný. Jeho jedinečnost jsem se snažila alespoň minimálně zachytit ve svých fotografiích, které si můžete prohlédnout v příspěvku London Part II. Enjoy! 


P.S. Kdybych si vedla fashion blog, tak jak to již dneska dělá půlka planety (i přesto, že jen promile z této půlky by se dala nazvat originální a opravdu fashion), pravděpodobně bych Vám sem vypsala seznam zakoupených věcí, jejich značku, cenu a pro jistotu je vyfotila v každém úhlu. Nebojte, dělat to nebudu, ovšem nemůžu si odpustit poznámku, že na tričko s Kurtem Cobainem jsem opravdu pyšná. Dokonale ladilo k mému novému tetování a také k modrofialovým otlakům od náplastí, které skutečně vyděsily pána, který se mnou cestoval zpět do Devonu. Nebojte, tvrdé drogy neprovozuji :) 


P.