Dnes mi bylo oznámeno, surově a bez citu, že se jedná o poslední den mého mládí. Poslední den spokojeného života s příponou náct. Vzpomínám si na těšení se na super patnáctiny. Občanka, znáte to. Osmnáctiny byly také velkolepé, první legální nákup alkoholu se jeví jako pořádné vzrůšo. Ale dvacet? Upřímně, kdo se těšil na DVACET??? Ano správně, stejně jako Kurt Cobain i já za 61 minut vpluji (nedobrovolně, ale to nikoho nezajímá) do dalšího roku mé životní etapy. Kurt už má alespoň klid a prázdnou hlavu (doslova), zatímco já si budu složitě půl roku zvykat na novou cifru a rok celý se zdvořile usmívat při každé "slečno vám bych dvacet ale vážně netipnul..." reakci.
Předtím než se dostanu k tomu, proč vůbec tyhle sentimentální stařecké řečičky virtuálněventiluji bych si dovolila zhodnotit ten dvacátý rok mého života, který začal před 365 dny a tím dnešním končí. Povedlo se mi s velkým úspěchem, navzdory všem nepříznivým vlivům typu lenost, alkohol, lenost, alkohol, lenost a lenost, odmaturovat. Bylo to veliké haló. Měla jsem na sobě šaty, skákala na balónu před vstupem na potítko a završila to nadměrnou konzumací jídla a alkoholu všeho druhu. Podařilo se mi procestovat Itálii v rytmu všech amerických mtv teenage hitů. Dá se říct, že Justin Bieber se stal téměř maskotem tohoto apeninského dobrodružství. Podařilo se mi žít, přežít a užít si půl rok v Rumunsku. Stopovat do Srbska a Bosny. Poznat tolik skvělých lidí, až si na ně ani nemůžu vzpomenout (stáří...). A v neposlední řadě se mi podařilo zdolat veškeré nástrahy přijímacího řízení fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati a nenechat se odmítnout. Stal se tak ze mě student oboru, o kterém jsem si dlouhá léta nechávala zdát.
Co se osobního života týče, podařilo se mi nepodařitelné. Motat se v hloupých vztazích a nebýt schopná přimotat se k těm chytrým. Uvědomila jsem si neuvědomitelné a stejně se nenapravila. Ale osobní život s tebou, drahý Google sdílet nebudu..
A co bych si přála do toho jednadvacátého roku života? Přála bych si aby mi přestaly elektrizovat vlasy a taky abych se přestala dusit tuberáckým kašlem. Přála bych si naučit se nerozšiřovat nadále sbírku svých bot, čistě preventivně, aby mě jednoho krásného dne nevystěhovaly. Přála bych si novou tetovačku a pár jiných nových hraček. Přála bych si kouknout se do Mexika. Přála bych si trávit méně času nad skleničkami alkoholických nápojů a více na posilovacích strojích. Přála bych si, aby se povedl ostravskej biják a taky bych si přála natočit svůj vlastní velkej biják. Nebo alespoň velké režijní cvičení prvního ročníku. Přála bych si aby slezl sníh a smog, vyrostly palmy, připlulo moře a s ním partička sexy surfařů (Ostrava - Poruba, Jižní Svahy, díky!!!). Přála bych si abych se konečně naučila stahovat hudbu, uvařit alespoň základní pokrmy nutné k přežití a neposílat smsky na špatná čísla. Přála bych si vidět Woodyho koncert a vlastnit neomezené množství octových chipsů a gin&tonic ready to drink plechovek od márkse a spensího. Přála bych si kupovat tisícovky knih v poměru čím vyšší kvalita, tím nižší cena. Přála bych si nebýt po ránu protivná a umět realizovat plány. (Ty ohledně sbalení Jesseho Eisenberga a stěhování do romantické rezidence na Bora Bora se realizace dočkají, o tom žádná!)...
Toť asi vše... třeba někoho tahle krátká obnova mého virtuálního zápisníčku potěší, omlouvám se těm, kteří jej četli pravidelně a s radostí a já Vám tuto radost odepřela. Pokud mi to má stařecká hlava dovolí, pokusím se nezapomínat a publikovat více svých oduševnělých povídaček. Do té doby se mějte mladistvě a mládežnicky a nezapomeňte zítra Kurtovi popřát. Byl to frajer!
Já si dám víno, na nos brýle a přečtu si něco málo ze života velikých velikánů.
A tady máte na usnutí tu nechutnou romantiku, kterou si před tím ještě párkrát poslechnu. Hawk!
P.
No comments:
Post a Comment