zpět.

Neumřela jsem, ani jsem se jednoho rána neprobudila v podobě gigantického brouka s nepříjemnými krovkami (chudák Řehoř). Přišlo to samo, drze a bez ohlášení. Skoro jakoby mě ta dospělost vcucla jako černá díra a vyplivnout mě zpátky do bezstarostného mládí se jí zrovna dvakrát nechce. Ale vzhledem k faktu, že mezi prací, prací a prací občas stíhám i nalakovat si nehty, šmiknout ofinu, randit s Beátou a nejen s Beátou, natáčet bijáky, obědvat bagety a víno, kreslit tuší velikány velikánských velikostí, házet na koš a učit sestru vyjmenovaná slova, věřím, že není vše ztraceno.


Nad rámec výše zmíněných aktivit jsem stihla také:

vyfotit s Beou na záchodech hlavního nádraží tuto ňunínkovskou bestfrendovskou fotešku 

(slibuji, že do budoucna přidám srdíčkovou grafiku a blikající nápisy)

procházet se po poli a tvářit se, že účes stále drží 

šplhat po stromech s výrazem prozrazujícím, že šplhám často a ráda

pokusit se ukrást štěně (neúspěšně)

zcela materialistický se zamilovat 

(pozn. red. nestydím se za to!)

donutit sestru tvářit se spokojeně...

... a po chvíli přeci jen ukázat její pravou tvář

A k tomu všemu udržovat stálou hladinu vína, toniku, máty a limetek v těle!

Uvítala bych pár dnů aktivního flákání se někde v tropech a posléze dobrodružný výlet do nepoznaných krajů. Ta sprostá dospělost mi nedovoluje ani jedno, tudíž mohu tak maximálně vzdychat nad fotkami z výletů dávno minulých. Můžete vzdychat se mnou, počínaje dneškem obohatím svůj virtuální zápisník o pár obrazových vzpomínek na cesty, které považuji (z různých důvodů) za ty nej - lepší - delší - náročnější - dobrodružnější - podivnější - cokoliv.

Pozn.: Během psaní článku jsem byla odvolána z důvodu akutní konzumace vinného střiku ve společnosti ryze hvězdné (a jako bonus získala pohlednici, lízátko a jahodový pendrek s potiskem Moominů), proto článek přijde s několika hodinovým zpožděním...


- Dobrou noc, P.  :)