V pátek jsem si koupila kufr. Víte, byla to láska na první pohled. On neodolal mým hlubokým očím barvy hořké čokolády. Já neodolala jeho rukojeti, k očím tak dokonale ladící.
V sobotu jsem šlápla na vosu. Všichni si teď hrdinsky odfrknete, že to se vám stalo milonsetpětkrát. Nestalo přátelé! Ta vosička, na kterou jste šlápli vy nebyla ani vzdálená příbuzná té hypertermogigavosyalfabetakappa, na kterou jsem stoupla já. To, že se v procesu sešlapování transoformovala v dosud neobjevenou biologickou formu schopnou kompletní přeměny DNA, to bych nerozváděla. Z mého rozkošného chodidla velikosti 36 se tak stalo fialovorudé něco, nápadně podobné končetině slavných čerstvé narozených slůňat ostravské ZOO. V neděli se mé chodidlo nafouklo do trojnásobku původního objemu. V pondělí jsem souboj definitivně vyhrála za pomoci octa a hrubého násilí. V úterý jsem se rozhodla, tlapa netlapa, že když už mám tak dokonalý, neodolatelný, přitažlivý a sexy kufr, stálo by za to do něj něco sbalit. No a když už jsem měla sbaleno, stálo by za to někam vyrazit.
Do kolonky návratu jsem na pojišťovacím formuláři vyplnila "neurčito". Po dobu té neurčitosti vás budu informovat o své existenci prostřednictvím virtuálních řečiček, často depresivních a xenofobních, ještě častěji však nadšených a spokojených. Vy se tady zatím mějte krásně, užívejte státních maturit, vládní krize a nepříjemných nadřízených. V případě potřeby odreagování můžete vyrazit kouknout na ta slůňata nebo mě přijet navštívit. Já, můj kufr a sloní tlapa se budeme těšit.
A teď... hit the road JACK!
P.
No comments:
Post a Comment