Jsem hrozná a příšerná, co se internetového sdělování pocitů a dojmů týče, ale když ono se neustále něco děje a děje a když už si myslím, že se nic dít nebude, tak se toho najednou udá trojnásobné množství. Vím, že sliby chyby, ale věřte mi, že velice brzy se ze mě stane ta nejpoctivější zapisovatelka, spisovatelka, opisovatelka a přepisovatelka světa!
Takže pěkně popořádku... Od mého návratu z Londýna zpět domů (ano, chápete správně, Wooly je mé "domů") se změnila pěkná řádka věcí. V první řadě se opět změnil obsah mého šatníku. Ono když se řekne "Nejdeme nakupovat, jen se tak podíváme po obchodech...", znamená to v překladu, že Vaše pokladnička zeje prázdnotou, ale zato si odnášíte dokonalý pár džínů (které jste přece tolik potřebovali, i přesto, že před týdnem jste si pořídili tři zbrusu nové), trička, tílka, topy, košile, náramky, náhrdelníky, botičky, kabelky a v neposlední řadě tunu knih. Akce 1+1 zdarma by na knihy platit neměly, kam pak má člověk všechnu tu literaturu skladovat??! Od tohoto osudného nakupování se obchodům vyhýbám... samozřejmě, že pokud na mě z výlohy mrká dokonalá surfařská mikina zlevněná na polovinu, tak odolat nemohu, ale jinak se docela držím.
V druhé řadě se změnil můj vzhled. Nebojte, žádné silikony, botox, dokonce ani nová tetovačka. Jen jsem se rozhodla svým sluncem vyběleným a solí poškozeným vlasům dopřát trochu luxusu. Jak se ukázalo, škody, které na mých vlasech oceán páchá, nejsou až tak razantní jak jsem čekala, zkracovat bylo potřeba jen minimálně (bodejť by ne, když na ně patlám tunu kondicionéru poctivě po každém surfování). Je to sotva hodina co ze mě milá a šikovná paní Loraine udělala opět brunetu s ofinou a éra poloblonďaté rozcuchané cácory je pryč.
Ve třetí řadě se změnilo mé bydliště. Jak možná někteří ví, opustila jsem pomyslné brány campsite a přestěhovala se do krásného velkého domu dole ve village, čistého času půl minuty chůze od pláže. Poklidné náměstíčko se nachází hned vedle našeho proslulého Bay Hotelu. Sousedkou mi je Míša, Ashley a Tara z jedné strany a Jamie s Joshem z druhé strany (dům Jamieho a Joshe poznáte velice jednoduše podle obří krabice plné prázdných láhví nejrůznějších druhů alkoholů a prázdných krabiček větších a menších velikostí, lišících se podle take-away restaurace, odkud si je chlapci přinesli). V domě vlastním svůj (na můj vkus) velký pokoj s pěkným výhledem a kromě svého pokoje můžu používat celý dům, včetně zahrady, internetu, zkrátka všeho. Paní domácí mi je starší dáma Shirley, které odhaduji něco kolem 60let podle toho, jak o svém věku mluví a něco kolem 30let, podle toho jak mluví o všem ostatním. Je to dokonalá "host mum", která se mnou každý večer u čajíčku debatuje všechno od změn barvy vlasů po poslední proběhlou párty. Zkrátka a dobře, mé nové bydlení je opravdu k nezaplacení.
A ve čtvrté a poslední řadě se změnil (nebo alespoň se snažím na tom pracovat) můj životní styl. Pryč jsou burgery, hranolky a chinese jako jediná strava. Každý den si kromě zdravé snídaně, pravidelných dávek ovoce a zeleniny, ovocných džusů, smoothies a organické kávy dopřávám také vlastnoručně uvařený oběd, který je vždy doprovázen zeleninovým salátem. Občas volím klasiku (špagety + boloňská omáčka), občas experimentuji (kus kus na marocký způsob s jablky a slunečnicovými semínky)... a řeknu Vám přátelé, stojí to za to investovat denně půlhodinku přípravě jídla! (Ano, opravdu tento článek píši já, zarputilý odpůrce postávání u plotny, urputného míchání a zoufalého čekání na výsledek).
S novým bydlištěm se také přirozeně změnil můj přístup k surfování. Zatímco když jsem byla nahoře v campsitu, vždycky jsem si dvakrát romyslela jestli stojí za to šlapat ten mílový kopec nahoru a dolů se surfem v podpaží, když vlny stejně za moc nestojí, teď mi stačí jen vyběhnout před dům a mám celý oceán jako na dlani. A tak i když jsou vlny malé a celé je to jak se říká flat, tak stejně na surf vyrazím, si alespoň zapádlovat a mít nějaké to exercise. Což se taky odráží na výsledcích, za ty necelé dva týdny mého života dole ve vesnici jsem si stihla nejen zlomit žebro (ano bolelo to, ano hojí se to, ne nemohu s tím nic dělat, ne neomezí to mé surfování, od toho přece existují painkillers), ale také se pořádně opřít do procesu pořádného chytání vln a zatáčení, takže dávám tomu pár týdnů a konečně si nebudu připadat jako úplná lopata... snad :)
No a pokud už jsem opravdu usurfovaná nebo mě mé žebro zlobí natolik, že jej nechci přelámat ještě víc, trávím většinu svého času kde jinde než na pláži. Ať už procházkami, posedáváním a holčičím klábosením, popíjením drinků při západu slunce nebo čtením knížek, lakováním nehtů a pojídáním ovoce. You gotta love the beach!!! :)
A se životem ve vesnici samozřejmě souvisí také kvalitnější společenský život :) Už žádné šplhání kopce po párty, už žádné noční taxíky, už žádné ztrácení bot při dlouhé cestě domů. Teď už jen středeční open-mic noci v klubu Electric, páteční Live-Band večery v Red Barn baru, sobotní exkluzivní DJ's nights v disco Marisco a nedělní napravovací roast dinner v Tides Inn! Yay! :)
Mimochodem v úterý mi přijede Barbarelka a spatří všechno na vlastní oči a půjdeme na surf, pojedeme na výlety a podobně... nedá se říct, že bych se netěšila! Bude spousta fotek a články články články... po těch třech měsících snad konečně i můj slíbený surfovací, když tady budu mít suchozemce ochotného mě sem tam blejsknout :)
cesta na poštu s Chrisem: "Jééé podívej, nové číslo Surf Girl! Jééé a podívej Cosmo s Rihannou! Jééé a podívej je v něm lak zdarma! Jééé a podívej, mají růžový!"
"Můžeš si to jít všechno koupit a zavřít hubu?!"
Pro všechny SnTC závisláky, kteří už stihli přelouskat i Carrieiny deníky doporučuji Summer And The City. Přečetla jsem to doslova na jeden nádech! (no dobrá, trvalo mi to možná tři plážová poleženíčka..)
zdravá svačinka, Cosmo, Simple Diary a pláž... co víc si může člověk přát?:)
Mějte se krásně a užívejte si léto! Já si jdu zaplést cop, navoskovat prkýnko a zdolávat vlny...
P.
No comments:
Post a Comment