zápisky z cest: cílová rovinka.

Je to tady. Poslední týden, poslední dva dny, poslední blbnutí v kanceláři, poslední odučené hodiny, poslední nekonečné jízdy tramvají, poslední večeře, poslední párty, poslední úsměvy a... první slzy. Ještě nechci psát ty melancholické výlevy, ještě ne!!! Mám celých 62 hodin než opustím tento můj jiný svět. Ještě je brzy!!! Proto jen ve zkratce popíši poslední dny a jejich náplň, která je důvodem mého věčného zápiskového lelkování.

Tak tedy... od posledního příspěvku se mnoho nezměnilo. Dny se stále nesou v té párty-spánek-párty-spánek atmosféře. Ale popořádku, hezky den po dni. Čtvrtek byl zvláštní den. Po několika dnech nepříliš příjemného pocitu ohledně celého toho skupinkování a neskupinkování se naše dobrovolnická parta hic opět projevila jako velká rodina. A to na mid-term školení, které jsme měli. On totiž ten pan (ehm ehm) trenér se ukázal jako pěkný &*())(*&&^%^% nechci ve svých zápiscích používat ošklivá slova, takže představte si pod touto šifrou co se vám zlíbí. Našim úkolem bylo sepsat si na papír náš osobní plán na příští rok. Většina z nás načmárala klikyhák, někdo udělal tečku, já jsem ovšem byla vzorná a hezky rozepsala všechny mé plány v bodech. Jako poslední jsem přidala poznámku - pravděpodobně žádný z mých plánů nevyjde jelikož život má neuvěřitelný talent na to mě neustále překvapovat. Náš pan trenér nedokázal pochopit, proč se nám tato kreativní aktivita nelíbí. Víte ono je hezké si něco malovat, ale je trochu těžší uvažovat realisticky. O to těžší bylo pochopit, proč člověk, který (dle jeho vlastních slov) strávil 23 let svého života hraním počítačových her načež si uvědomil, že to není to pravé ořechové a stal se "trenérem", soudí životní situace a rozhodnutí lidí, které viděl všehovšudy dvakrát v životě. Ovšem tento pan trenér si nebral servítky. Alejandrovi poradil, aby vydělával tisíce dolarů jakožto žurnalista. Pokud se orientujete v současné situaci španělské nezaměstnanosti, pravděpodobně víte, že 20% populace je nezaměstnaná a tímto trendem trpí především absolventi vysokých škol, nejvíce těch bez technického či zemědělského zaměření. Ano Alex je žurnalista absolvent tudíž tisíce dolarů??? Dále poté poradil slečně z Gruzie, aby neváhala a zůstala v Rumunsku ilegálně, bez víza. Je to údajně dobré pro ni samotnou. To, že by jí při případném dopadení hrozilo 7 let uvěznění ve vlastní zemi je jedna věc. To, že někteří lidé zkrátka nechtějí dělat věci ilegálně je věc druhá. No a aby toho nebylo málo, třetí obětí jsem se stala já. Dle slov tohoto pána nemám ráda svou rodinu a měla bych si tak vytvořit vlastní (Alex se okamžitě aktivně nabídl, že se toho s radostí chopí). Byla jsem v šoku. Zvláště když nepřestával a vtloukával mi tuhle myšlenku do hlavy tak dlouho, dokud jsem s pláčem neopustila místnost. A to já prosím jen tak nefňukám. Aby toho nebylo málo, poté co jsem se uklidnila (děkuji Ele za větu: "Come on he´s fucking fat and I´m sure he doesn´t want to be!") a vrátila zpět do místnosti, citlivě se mě optal, jestli si náhodou popovídat o mých problémech. Kdyby nevážil 300kg, možná bych ho i kopla! Zkušenost k nezaplacení. Setkat se s hloupým člověkem je jako rána baseballovou holí do hlavy. Bolí to! Ale alespoň se opět upevnila naše rodinná pouta - velice uniformě jsme tohoto pána v ten moment nenáviděli. Čtvrteční večer se pak nesl v kreativním tvoření s Larou a dále hraním šipek a billiardu v nedalekém baru a následné večeři (španělské ve 2 ráno) a sledování Kingova "IT". Doporučuji, ideální film na deštivou podzimní noc.

Pátek byl velice krátký, jelikož jsem se probudila asi ve 2 odpoledne, kdy už byla Lara odstěhovaná pryč z našeho bytu. Ona spolu s několika ostatními zamířila do bytu v centru, kam jsem se jí vydala večer navštívit a po cestě potkala koho jiného než šéfíka. Začínám mít vážné podezření, že se potajnu nabourává do mé mysli a špehuje, kterou tramvají se chystám jet. V centru jsem pomohla s dekoracemi bytu, dali jsme si večeři a zamířili do KF, odkud jsem se odebrala na páteční noc netradičně brzy. To proto, že jsme se s Ancou (další zaměstnankyně organizace, sdílící kancelář s šéfíkem) domluvily, že sobotní noc bude první kolo mého rozlučkového maratonu a také proto, že jsme si s šéfíkem domluvili plány na sobotní ráno. Tajné plány. Výsledkem tohoto tajemství byla spousta horké čokolády a moje první gramofonová deska v životě :)

Poté mě čekalo natáčení, oběd v centru a hned zase vyražení do víru města. Začalo to celé docela nevinně v KF tím nápadem s tequillou. Dokonce i zarytá abstinentka Sophie si dala s námi!!! No a potom už jsme s Julií nenápadně rozjely tequillový maraton sem tam proložený sklenkami vína (z nějakého zvláštního důvodu mi je ten velice příjemný barman ten večer dával zdarma). Při čísle 12 jsem panáky tequilly přestala počítat. Z KF jsme zamířily do disco clubu Republica, kde už divoce tančila Anca s Corinou, mé dvě milované kancelářské duše. Posléze dorazil šéfík a kromě několika dalších tequill, momentu, kdy se Anca plnou silnou svalila na zem ve víru tance a šéfíkova vláčení mé osoby přes celou hlavní třídu do taxíku si toho opravdu moc nepamatuji. Ale určitě jsem se zatraceně dobře bavila, jelikož v neděli jsem vstala přes ve 20:30 s žaludkem tak trochu nasáklým tím mexickým mokem. Ovšem žádný strach, můj výpadek paměti nezabránil tomu dovědět se, co se ten večer dělo. Mircea si velice mimořádně užívá veškeré příležitosti, kdy mi může připomenout některý z mých podnapilých výroků. Aneb jak řekla Cori - "Nikdy v životě nepij alkohol před Mirceaou. Budeš to mít na talíři po zbytek tvého mizerného života!" Na talíři jsme ovšem měli naloženo všichni, protože jak se zdá, lidé neměli co jiného na práci než řešit naši sobotní párty, takže s pondělním příchodem do kanceláře se na nás navalilo milion otázek na téma vzestupů a pádů opilých zaměstnanců organizace. Ale zpět k neděli, respektive jejímu zbytku, který jsme strávili večeří a hraním her s ostatními dobrovolníky a mě se podařilo natočit pár materiálů, které jsem potřebovala.

Pondělí proběhlo poklidně, já a Ele jsme strávily značnou část dne prací a následně výletem do města kvůli nějakým oficialitám v kanceláři. Poté jsme si doma s celou španělskou mafií dopřáli roztomilé sandwiche a kakao a vydali se zpět do města sledovat nad výbornou pizzou ten dlouho očekávaný zápas Real vs Barca. Navzdory tomu, že se jednalo o samé madriďany zůstal nakonec Alex jediný na straně těchto bílých baleťáků. A logicky se tak stal terčem všech nemilosrdných vtípků jak v pizzerii tak později v KF. Večer jsme ukončili asi ve 4 ráno s příjemným pocitem dobře odvedené práce barcelonského týmu.

A úterý, tedy dnešní den (pardon, vlastně už včerejší) proběhl velice pracovně. Učila jsem své hodiny, poté dopsala potřebné články (jak jinak než v KF) a po zbytek odpoledne vyplňovala své finální dokumenty potřebné k odjezdu (za neustálého vtípkování s Cori a šéfíkem). Domů jsem dorazila poměrně vyčerpaná a zralá tak akorát na šálek horké čokolády a postel. Ovšem šéfíkovo věčné rozptylování mé osoby na všech možných sociálních serverech a telefonát od Cori mi tuto myšlenku z hlavy okamžitě vyhnal. Příjemný den jsem tak zakončila ještě příjemnějším večerem u Cori doma s Ancou a Oanou (všechny jsou zaměstnankyně organizace) debatováním o příšernosti mužského plemene nad palačinkami a láhví vína. Budou mi vážně chybět holky. I přesto, že Cori je stará a zlá a já jím lepidlo, tvoříme spolu dokonalou dvojici. A s mírně opožděnou krasavicí Ancou (vážně není blondýna!) a zoufalou Oanou jsme skoro tak dokonalé jako zoufalé manželky. Jen ti manželé nám schází. A nyní jsem v posteli, chystám se pustit si nějaký seriál a spát, jelikož v 10:30 mám nástup na poslední natáčení. Dále mě taky zítra čeká příprava veliké rozlučkové večeře, oslavy v centru (rumunský nejdůležitější státní svátek) a večerní párty v sobotním složení. Pokud se tedy nikomu neozvu následujících 48 hodin, pravděpodobně se mé tělo vyrovnává s přijatými tekutinami...

A víte co??? Já nebudu smutná! Já si ty zbývající dny užiju jak se patří!!! Hawk!!!

fotografie ze sobotního mecheche (té části, kdy jsem byla schopná udržet foťák):

a pár z dnešní hodiny angličtiny:

Dobrou noc a krásný zbytek týdne (pro případ, že bych si v rámci toho užívání nenašla čas).

Veselá Petra