espresso yourself.: zápisky z cest: tramvajové deníky.

Uf. Pátek. Den, kdy meetingy bývají krátké, ulice i tramvaje přeplněné, večeře pozdní a noci dlouhé. Abych shrnula tento týden, postačí mi dvě slova. Přepracovaný a parádní. Parádní je zvláštní slovo, ale co. Mám za sebou svou oficiální první výstavu. Respektive její půlku, tu outdoorovou, která se konala včera v mém oblíbeném parku. Fotky shlédlo poměrně velké množství lidí a teď nás čeká jejich vyvěšení a slavností uvedení v mé oblíbené literární kavárně Joy´s, kde budou viset ještě dlouhé měsíce. Těším se!

Kromě tištění, řezání a popisování fotek a návrhu plakátů na výstavu se mi taky úspěšně po všech jazykových i designových korekturách podařilo vydat zářijové vydání našich novin. Pokud si to představujete jako proces vydávání školních novin, které pověsíte na nástěnku, bohužel to tak není. A bohužel ani nemám v týmu dokonale zodpovědné žurnalisty, kteří by byli schopni dodat články dříve než dva dny po uzávěrce. Tudíž jsem tento týden opět spala 4 hodiny v průměru a ani jedno jediné ráno nedokázala vstát včas. Zato jsem se ovšem naučila pravou španělskou tortillu (a byla odborným ustanovením španělských specialistů označena za pravou španělku), naučila jsem Xermana naše česká jablíčka v županu, jeho i všechny ostatní pohostila slivovicí (brrr!), zvládla udělat stresující scio testy s naprosto nestresujícím skóre, naplánovat adrenalinový výlet do neznáma a svařit litry toho nejlepšího vína (aby i španělé věděli, co se v zimě sluší a patří). Zkrátka a dobře, týden se vydařil.

Zde je pár fotek z výstavy, většinu z nich pořídil někdo, kdo měl zrovna po ruce foťák..

moje.

má krásná španělská spolubydlící Lara :)

má supervtipná bývalá spolubydlící Ia.

tak asi já..

Ele, Mircea a já v pozadí.

můj spolubydlící Xerman a jeho nový nejlepší kamarád.

Sophie ostřila na psa :D aneb na mě a Ele.

Juliaaa :)

co to?

a co toto???

fotky fotky.

a fotky fotky.

Ale abych se nyní dostala k podstatě svého příspěvku... Dnes při procházce směrem na tramvaj jsem dlouze přemýšlela o tom, co vlastně dělá mé dny takovými, jaké jsou. Co jsou ty pozitivní a negativní prvky, které zařídí to, že máme takovou a makovou náladu. Je to počasí, místo, kde se nacházíme, oblečení, které máme na sobě nebo snad písnička, kterou si po ránu pustíme? A tak jsem se cestou tramvají rozhodla sepsat si seznam věcí, které dělají můj den takový, jaký dnes zrovna je a pokračovat s tím sepisováním až do večera... Máme právě půl 7 večer, tudíž mé pracovně pojmenované "tramvajové" zápisky nejsou ještě zdaleka u konce, ale i tak je zajímavé si je pročíst a uvědomit si, co přesně dělá můj první říjen takový, jaký je.

Tak vám tedy představuji mé (nejen) tramvajové zápisky. Dnešní den je příjemný. Ani superpozitivní, kdy máte pocit, že můžete ovládnout svět a zdaleka ani ne negativní. Zkrátka tak akorát :)

1. Xermanův ranní koncert, který se mi promítl do snu. Není nad to probouzet se v rytmu Feliz Navidad.

2. Když se mi shodou okolností podaří neopařit a nepolít kávou sebe, svou oblíbenou kabelku, všechny mé doklady, peníze, bloky, diáře, telefony, foťák a jinou elektroniku. V poslední době se na tohle zavlažování mé osoby a všeho kolem kofeinem stávám specialistou.

3. Trocha ranního jazzu, domácí marmeláda a ty zatraceně dobré Milka cookies cestou na tramvaj.

4. Zjištění, že ta dokonale krásná slečna sedící na protější sedačce má docela větší zadek. (Ovšem k tomuto bodu můžete dospět jen v případě, že vystupuje dříve než vy).

5. Přiměřená dávka příšerně popové hudby během vykračování si po aradském boulevardu.

6. Michaelovy bláznivé malůvky, mezinárodní den vegetariánů a diskopárty v Gasolína rytmu při úklidu kanceláře.

7. Usmívající se chlapec za mnou ve frontě na měsíčníky. Mé vtipy se mu zdály vtipné! (Bohužel ovšem stejně vtipné jako má rumunská slovní zásoba).

8. Dobrý pocit z dobré recyklace kabelky od nedobrého člověka.

9. Gulášová polévka od maminky (no dobrá, instantní, ale poslala mi jí maminka!), vychlazený Becks a zbytek výborného čokoládového dortu ze včerejšího výborného svařeně-vínového večera.

10. Skype hovor s těmi nejbližšími, plastelínová okurka a rajče, Kristýnčiny příběhy o ztracených a znovu nalezených učebnicích a Brunova chlupatá hlava.

A v neposlední řadě vidina karaoke noci a rána (není nad to vracet se v 8 ráno z klubu rentgenováni přísnými pohledy pracujících kolemjdoucích) a víkendové cestování na festival do kouzelného města jménem Cluj po boku těch nejlepších spolucestovatelů...

Tak snad nám vyjde počasí a všechny ostatní detaily a já budu moci zaplňovat svůj seznam více a více poznatky :)

Zde je pár naprosto náhodných a nepříliš smysluplných fotek, které ve volných chvílích pořizují já a všichni okolo...

moc pěkná fotka tak po ránu. tímto děkuji svým spolubydlícím!!!:P

část mé (stále nedodělané) stěny. už teď je na ní ovšem vše důležité (rodinka, zvíře, holky, tři dny míru a hudby, oblíbená fotka z dílny oblíbeného fotografa, japonské modlitby, francouzské umění pro štěstí, poklady z Bukureště, oblíbené kavárny, důležité adresy a myšlenky...)

... a samozřejmě krásná Marilyn :)

moje diskokoule. občas z ní větším zářivou budoucnost! :)

dárek od holčiček si konečně našel své místo, a to tak šikovně, že jsem se nemusela rozhodovat, který z výroků mám raději. takhle si je můžu číst všechny :)