No a potom už nastal čas velkého příjezdu mé historicky druhé návštěvy. Ashley, Gabka a Týna dorazily ve zdraví a vyzbrojeny dobrou náladou (nebo kvalitními přetvařovacími schopnostmi :D). Stihly jsme dojet do Joy´s, kde jsem je na nějakou dobu nechala, zaběhla si do školy odučit a zamířily jsme domů. Tam jsem holky hezky seznámila s drahými spolubydícími, všechny jsme si odpočinuly a vyrazily zpátky do města. A jak už tomu tak bývá, všechny cesty vedou do Joy´s a ani ve středu tomu nebylo jinak. Po několika hodinách ve společnosti mých drahých spoludobrovolníků jsme se s malou vtipnou zastávkou u McDonalda vrátily domů a mě čekalo sladkých 5 hodin spánku. Čtvrtek se nesl ve znamení práce práce práce (během které se holky stihly nechat chytit revizory - vtipná historka na požádání) a podvečerní procházky, nákupu chlupatých rukavic, dunche (dinner+lunch pro nezasvěcené) v maďarské restauraci, nákupu, přípravy a konzumace české večeře. Myslím, že všechno se povedlo naprosto bez chyby, škoda jen, že den není nafukovací a my jsme si tak opět nedopřály zrovna dostatek spánku.
V pátek ráno jsme vyrazily směr Bělehrad, kam jsme po úsměvných zážitcích jako téměřzabloudění do Maďarska a moje téměřztracení Gabčina řidičáků v útrobách naší půjčené Dacie (ano opravdu by mě nenapadlo, že když položíte doklady na palubní desku ztratí se vám ve spáře mezi deskou a předním sklem... no co, škoda adrenalinu nikdy neuškodí) nebo parkování na srbském chodníku finálně ve zdraví dorazily. Prošly jsme si město, nakoupily suvenýry, ochutnaly výbornou kávu i tradiční burek (ano ta dokonalá věc, kterou na balkáně seženete na každém kroku) a po cestě zpět do hostelu zamířily i na místní pivo. Přestože jsme plánovaly jen jednoho Jelena, trošku se nám to zvrhlo a v místní sto let staré hospůdce jsme se nejen seznámily s širokou veřejností, ale i ochutnaly všechno možné i nemožné. Zkrátka a dobře povedený den i noc v Bělehradě!
Ráno jsme zamířily pro snídani a kávu (a KE KOŇOVI :D) a vyrazily zpět na východ. Čekal nás pozdní oběd v Temešváru (ať žije Falafel King), káva, setkání s Maiou a Michaelem, procházka, trocha dalšího ochutnávání, nákup posledních suvenýrů a cesta zpět do Aradu. A ano, jak už tomu tak bývá, všechny cesty vedou do Joy´s a ani v sobotu tomu nebylo jinak. Naše výletování jsme zakončily příjemným posezením v Joy´s, kam se k nám brzy připojili ostatní, abychom se potom my s Gabkou a Larou zase odpojily a zamířily domů do postele, ze které jsme zase co nevidět vstávaly. Dnes ráno nezbývalo než vrátit auto a zamířit na vlak...
Nevím jak holky, samozřejmě nemůžu mluvit za ně, ale já jsem si to naše výletování užila. Po měsících cestování nepohodlnými vlaky popřípadě stopem bylo opravdu příjemné vzít auto a vyrazit kam vás vítr zavane. Bělehrad byl kouzelný naprosto přesně stejným kouzelným způsobem jako minule, to město má zkrátka neuvěřitelný talent na to získat si mé city. Spousta smíchu, bloudění, ochutnávání, focení, aaaach jéééééé heleeeee obdivování a nakupování určitě stála za ten nedostatek spánku!!! Doufám, že holky mají z toho mého východního světa čistě pozitivní vzpomínky a všechny stereotypy i negativní předsudky byly vymazány (pokud tedy vůbec nějaké byly:).
Na závěr jsem měla zamířit spolu s Julií s holkama do Budapeště a zůstat pár dnů, ale vzhledem ke zmatkům a shonům v práci jsme výlet odložily a teď pozor - do Budapeště pojedu v pátek a zůstanu na víkend s kým??? ANOOOOOO!!!! S maminkou!!!! A Rendou a tou naší malou sběratelkou mončičáků!!! Vyjádřit slovy jak strašně se na teto spontánně vymyšlený výlet těším asi není úplně možné, takže si to nechám sama pro sebe a budu si zpívat a tancovat hezky soukromě :)
Mějte se krásně a užívejte si podzimních krás!
Teď už opravdu unavená Petra
fotek jsem moc nefotila, tak přidám jen pár z těch co se mi podařily posbírat od holek, zbytek bude třeba na facebooku :)
česká večeře featuring španělská tortilla a rumunské víno.
pejsek v coffee dream...
No comments:
Post a Comment