Momentálně je neděle, čas oběda, já mám sbalený kufr, čekám na pár skype telefonátů, palačinky a můžu vyrazit... na výlet!
Ale popořádku.. tento týden jsem si opravdu na maximum užila. Od pondělka jsme v kanceláři plánovali čtvrteční večer nazvaný "Intercultural event in Micalca". Na vysvětlenou Micalaca je čtvrť, ve které bydlíme. A intercultural event v praxi znamená večer, kdy jdeme mezi lidi, podáváme jim jídla typická pro zemi, ze které pocházíme, povídáme si s nimi, připravíme nějaké aktivity pro děti i dospělé a podobně. Zpočátku se mi do toho zrovna extra nechtělo, zvláště když mě ve středu ráno popadla příšerná bolest v krku, kašel, rýma a tady ty legrácky, ale když jsme s holkama vytvořily středoevropský trojuhelník (Česko, Rakousko, Německo) a navzdory zhoršeným podmínkám se nám podařilo upéct 5 štrůdlů a uvařit kolem dvacítky švestkových knedlíků, viděla jsem celou věc pozitivněji. A ona pozitivnější byla! Čtvrteční večer byl opravdu mimořádně povedený! Do parku přišla spousta lidí, hráli jsme si s dětmi, podávali pokrmy ze všech možných zemí (dle mého názoru zvítězily francouzské palačinky, španělská tortilla a naše českorakouskoněmecké dobrůtky), francouz Nicolas učil děti hrát na akordeon, teenageři nám vyplnili náš evropský kvíz a příchozí všech věkových kategorií měli spoustu otázek, což bylo opravdu milé. Skončili jsme kolem 9 hodiny večerní a potom jsme se všichni vydali do centra do příjemného café-baru rozloučit se s naší umělkyní Maiou, která druhý den letěla zpátky domů a rozloučila se s námi stylovou výstavou jejich vlastních prací. Zkrátka velice podařený večer!
V pátek nás čekal meeting na zhodnocení celé situace a řešení dalších projektů, které bychom chtěli nějak rozjet. Já jich mám v hlavě spoustu, tak snad se mi podaří je všechny zrealizovat. Po práci jsme se vydali na místní trhy rozprostírající se přes celé centrum města. Arad totiž právě slaví takzvané Dny Aradu, takže všude ve městě jsou nejrůznější koncerty, výstavy, trhy a podobně. Bohužel se nám kvůli časové tísni podařilo dostat jen na ty zmíněné trhy, ovšem i ty stály za to. Spousta starožitného a vintage zboží (ach ty analogy!!! pohlednice!!! rámečky!!! zrcadla!!!), neobvyklých šperků, doplňků, jídla, nápojů a podobně. Jelikož nás čekal oběd u Diega, jako dezert jsme si koupili ooobrovský trdelník a to za cenu toho pidimaličkého, který nabízí na Staromáku. Mňam! Jakožto správná amatérka jsem si nevzala foťák ani v pátek ani v sobotu, takže jsem nevyfotila ani jednu z těch úžasných věcí, které Arad nabízel... :(
Páteční večer se nesl ve stylu oslavy narozenin našeho local facilitatora Mircei. Local facilitator je člověk, který nám má zařizovat věci potřebné k naší práci, ovšem v případě Mircei je to někdo, kdo nám zařizuje všechno. Tráví s námi téměř 24 hodin denně, obzvláště po pracovní době někde v baru :) Mircea je zkrátka takový náš "otec" nebo spíš brácha, takže jsme mu jako správní kamarádi koupili láhve Robby Bubble, Hannah Montana lízátka a podobně a vydali se do jeho krásného domu oslavit jeho 24té narozeniny. Párty to byla veliká, plná dobrého barbecue, pití, vína, místního národního pití (výslovnost je tsuika, nemám rumunskou klávesnici :D), které mi nápadně připomíná naší slivovici, hudby a tance. Domů jsme se Sophie odcházely někdy kolem 6 ráno, naprosto mrtvé, unavené a nutno podotknout, že mezi prvními. Myslím, že oslava se opravdu povedla, což ostatně bylo vidět sobotní ráno v kanceláři, kam všichni přišli nastartovaní na velice úsporný režim.
V sobotu nás v kanceláři čekalo velké překvapení a to takové, že namísto týdenního tréninku v hotelu kousek od Brašova (slavné město slavného hraběte Drákuly) nás čeká týdenní trénink v Bukurešti. Což defakto není vůbec špatná věc, hotel vypadá velice dobře a Bukurešť je jedno z míst, které jsem opravdu chtěla navštívit a dostatečně prozkoumat, ale když je člověk celou dobu připraven na pobyt v nedotčené krajině a najednou se má vydat do šílené betonové džungle, trochu ho to překvapí.
Sobotu jsme strávili z dobré poloviny v kanceláří (spousta pracovních hodin, jooooo!!!), poté na obědě u Nicolase (opět francouzská doborota, mňam!) a večer mě čekalo ne zrovna příjemné překvapení v podobě menší francouzské invaze v našem bytě. Právě tady tak nějak vegetuje 5 cizích ne zrovna příjemně vypadajících dredatých individuí, které okupují naši kuchyň, koupelnu a podobně. Takže jsem co nejdříve prchla k holkám, spořádaly jsme tunu brownies a sobotní večer - ráno strávili všichni společně v asi nejzajímavějším baru v jakém jsem kdy byla - KF. Hodně alternativní umělecká kavárna, která se v noci mění v úžasný bar. Místo se spoustou vintage plakátů, podivných křesel a gaučů všech druhů a barev, spousta světel a prací nejrůznějších umělců. Dýdžej na svým jablíčkovým pracovním nástrojem většinou dřímá, ale kupodivu hudbu hraje velice příjemnou, servírky jsou milé a kromě tisíce druhů piv (zamilovala jsem si Becks!) podávají i Dr Peppera!!! A nízká cena tequilly mluví za vše :)
A teď právě sedím ve svém krásně uklizeném pokoji, ukrytá před tou žabožroutí invazí vedle, foťáky, kameru a kufr mám sbalený a už se opravdu těším na následující týden. Myslím, že bydlení s Elenou na pokoji, nekonečně dlouhé švédské stoly, cestování metrem místo na kole a celkově jiné prostředí bude pro náš Aradem unavený organismus dobrá změna. A taky se těším až nám Alejandro, který v Bukurešti strávil celý jeden rok v rámci Erasmu ukáže všechna zajímavá místa, kluby, bary a podobně. Snad bude spousta fotek :)
Merge la Bucuresti!!!
Mějte se jak nejlépe to jde, posledních pár dnů prázdnin...
- Petra
pár fotek:
s Michaelem.
Mircea's party
ne opravdu netuším proč mám takový výraz.
s mou milou spolubydlící Iou.
asi mi zrovna řekli, že Škoda auta pocházejí ze Španělska :D
No comments:
Post a Comment