zápisky z cest: reportérka.

Píšu opět v 10 hodin večer po návratu z nejpodivnějšího meetingu za celou dobu mého působení tady. Ale o tom až později. Musím uznat, že práce reportérky (jéé), je vážně náročná, jelikož do postele doslova padám.

V úterý jsem plně nastoupila do pracovního procesu, který byl ovšem nepříjemně zdržován jednou mou francouzskou spoludobrovolnicí, která bohužel neumí ani slovo anglicky, o nic moc se nezajímá, nic jí moc nebaví a podle všeho se k tomuto projektu přidala jen z dlouhé chvíle. Takže jsem veškeré své IT tréninky trávila vytvářením nejrůznějších koláží, log a podobných blbinek. Špatný pocit z odvedené "práce" ovšem zachránil nákup na místním trhu, kde jsem si za celkovou sumu asi 25 Kč nakoupila ty nejlepší nektarinky, rajčata, papriky a domácí pečivo a sýr. Po cestě z trhu jsem prošla pár místních obchůdků (novým poznatkem je, že Rumunsko nabízí širokou škálu krásných, originálních a levných bot, ovšem udržela jsem se - šetřím na cestování :) a taky jsem potkala francouze Nicolase, který mě pozval na večeři v jejich bytě v centru. Večeře byla skvělá, sešli jsme se všichni my dobrovolníci, povídali, pili výborné víno a chválili výbornou francouzskou večeři, která byla doplněná o brownies, které pro nás upekla němka Sofia. Domů jsem se dostala asi ve 3 ráno (a prožila jsem svou první cestu na kole nočním Aradem).

Středa už byla daleko lepší, ráno jsem si šla nakoupit pár nezbytností do blízké Billy (balíčku dvou rozkošných zápisníků s dvěma čelenkami do vlasů v ceně 15 Kč jsem zkrátka nemohla odolat!), po 35 minutovém čekání na tramvaj (jizdní řády Rumunsko bohužel nevlastní) jsem konečně dostala své kolo - a světě div se, je to to nejvíc cool kolo s šikovným košíkem vepředu - a později v kanceláři jsem začala jsem pracovat na svých prvních článcích, které jsem dnes ráno úspěšně dokončila. Musím uznat, že napsat kvalitní článek není zase taková legrace jako by se mohlo zdát. Po práci jsem vyrazila opět na trh a nakoupila si ty nejlepší švestky, rajčata a papriky (ovšem díky kvalitě místních chodníků se z nich během cesty domů málem stalo lečo s povidlama) a čekala mě první hodina rumunštiny. Jestli si někdy někdo myslel, že mám talent na jazyky, tak Vás musím zklamat.. rumunština je pro mě něco jako integrály, deoxyribonukleová kyselina a příprava svíčkové v jednom. Zkrátka a dobře, mám co dělat, abych své spoludobrodruhy dohnala. Naštěstí paní učitelka nic nezanedbává a hned mi naložila časování asi 30 sloves, číslovky, dny v týdnu, měsíce v roce a 8 článků na překlad k tomu. Asi abych se náhodou při vší té práci nenudila. Po návratu z hodiny jsem byla natolik vyčerpaná, že jsem odolala všem nabídkám jít se veselit a se skelničkou vína, kterou mi aktivně přinesl jeden z francouzských spolubydlících jsem pracovala na svých článcích.

Dnes ráno jsem dokončovala články a odpoledne se vydala natočit své první interview (a poznala milé mladé studenty, kteří si užívali prázdnin v krásném aradském parku). Jeho zpracovávání mi ovšem zabralo asi 3 hodiny (díky pane Gatesi za kvalitní program jménem moviemaker) a tak zoufale žádám všechny své české IT nadané kamarády, aby mi sehnali sony vegas ke stažení... děkuji!!! Pro změnu jsem své jídlo nakoupila opět na trhu, švestky, kukuřice, výborný domácí sýr (bylo těžké vybrat, sýrová paní mi dala ochutnat asi 30 různých druhů) a obrovský preclík v celkové ceně cca 24 Kč (ano miluju místní trhy!!!). Po návratu do kanceláře mi volal Alejandro, že večer se u Diega v bytě koná schůzka ohledně newsletters (naše noviny, které budeme každý měsíc vydávat). Původně jsem netušila o čem se vlastně chtějí bavit (jelikož jsem minula jejich původní domluvy) a raději bych zamířila domů do postele, ale nakonec jsem byla moc ráda, že jsem přišla. Protože poté co jsem viděla neuvěřitelně kreativní a designově téměř dokonalý časopis francouzské skupiny a porovnala ho s tím, co vytvořila moje skupina, jsem byla v šoku. Ovšem ještě víc než ze samotného produktu jsem byla šokována reakcí každého z aktérů a totiž jejich "For me it's ok." Nezbývalo mi nic jiného než se hlasitě vyjádřit. Nejsem tady od toho, abych dělala něco, co je "OK". To jsem mohla zůstat doma a jít patlat cheeseburgery. Já jsem přijela ne jen proto, abych si od této země něco vzala, ale taky abych tady něco zanechala. A to něco rozhodně nebude "OK", to něco musí být úžasné, kreativní, zkrátka takové, abych až se na to za pár let podívám, si mohla říct, jak skvělá a talentovaná skupina lidí se tady, na tomto místě a v této době sešla. Naštěstí mě pár lidí podpořilo a pro příští vydání jsme ustanovili novou "redakci". V čele fotografické sekce bude šikovný Diego, v čele žurnalistické sekce - totiž obsahové - bude absolvent žurnalistiky Alejandro a v čele designové sekce budu já. Ne že bych se zvolila sama, ale po shlédnutí článků všech účastníků byl ten můj ohodnocen jako nejlepší, z čehož mám moc dobrý pocit, ovšem nese to s sebou poměrně velkou zodpovědnost. Celkově mám z meetingu dost hořkosladkou náladu, na jednu stranu jsem poměrně velké množství lidí přesvědčila o tom, že jejich práce tady má nějaký význam a měli bychom se všichni snažit tu práci odvádět co nejlépe, ale na druhou stranu se objevili lidé, kteří nechtěli poslouchat žádnou kritiku a jen tak hloupě sedí a mlčí. Bohužel, i takoví "pracovníci" se tady najdou.

Abych byla trochu pozitivnější, dnes v práci jsem zjistila, že od září můžu vést na místních školách pravidelné english cluby (v podobném stylu jako je děláme doma v Česku), seznámit děti líp s angličtinou, učit se prostřednictvím her a různých aktivit a taky pro ně péct cookies, muffiny a podobné dobroty. Na to se nesmírně těším! :)

No a teď už se chystám na pár svých úkolů z rumunštiny, přečíst si nové číslo reflexu (děkuji drahá Barborko :) a spát. Zítra mě čeká opět náročný den a po práci se všichni hromadně (a stopem!!!) vydáváme na rockový festival někam daleko do hor.. tak jsem zvědavá, snad přežiju ve zdraví:)

Dobrou noc všem! :)

- Petra

přidávám pár fotek, bohužel jsem ještě neměla čas nic moc fotit, ale na festivale to snad všechno doženu :)

(moje oblíbená)

(jediné opravdu pěkné místo v našem bytě je moje stěna! :)